Nechtěl bych se připojit k těm, kteří považují situaci na poli manželství jen za stinnou. Existují tu i potěšitelné a kladné stránky vývoje, zejména prohlubování osobní odpovědnosti a svobody jednotlivců, vpravdě potěšitelné zlepšování postavení ženy, jejích práv a rovnocenné důstojnosti v manželství. Na druhé straně ovšem existují jevy alarmující: rozvod jako běžné legitimní řešení problémů, nevěra jako součást životní kultury, potrat jako zákonem dovolený způsob rodinného plánování.

Rodina - místo vytváření představ

Základním a rozhodujícím místem, kde se vytváří představa o hodnotě a vlastnostech manželství, je rodina, v níž člověk vyrůstá. Je to opravdu první místo, kde se člověk s hodnotami rodiny a manželství prakticky setká a kde si může začít vytvářet svou představu. Zde se také ukazuje, že formace a vytváření představy není pouze věcí rozumovou, tedy pouze záležitostí poučení a získávání informací. Je to věc hluboce vnitřní, protože ještě dříve, než je člověk schopen vyslovit nebo pojmenovat nějakou skutečnost, může již mít určitou vlastní zkušenost s obsahem pojmu. Může zakoušet věrnou a nerozlučnou lásku rodičů jako manželů, může užívat ovoce vzájemného sdílení celoživotního společenství otce a matky, může pocítit, že jako dítě bylo vždycky vítáno - anebo také může mít zkušenost s něčím jiným, třeba i právě opačným. Platí totiž i zde, že co se do člověka vložilo, to nějakým způsobem pak napodobuje. Proto pro utvoření představy o manželství, jeho vlastnostech a cílech, je u člověka rané a nejranější dětství možná neméně důležité, jako jasné vysvětlení a poučení v pozdějším věku. Dítě se totiž učí od svých rodičů mužské a ženské roli v manželství. Model rodiny, v níž dítě vyrostlo, pak v hlavní rysech určuje model rodiny, kterou dítě v dospělosti vytvoří.

Proto je důležité se ptát, jaké klima a jaké postoje, jaké představy o nerozlučitelnosti, věrnosti, smyslu a cílech manželství vládnou v našich českých, případně křesťanských rodinách? Co do sebe vstřebá dítě a posléze dospělých člověk ve své rodině? Otázky, které jsou nutné, ale na něž odpovědět s dostatečnou přesností by bylo možné až po rozsáhlém průzkumu života rodin. Přesto se však můžeme alespoň dopátrat určitých směrů, když už ne přesných hodnot, které nám pro orientaci v tomto terénu postačí.

Rozvodovost

Městská statistická správa v hl. městě Praze zveřejnila v roce 1994 ve své publikaci informace o vývoji situace v Praze. Jistěže je situace na poli manželství ve velkoměstě více nakloněna horším trendům, než je tomu v ostatních oblastech státu, ale přesto mají informace zásadní vypovídací hodnotu obecnou a prognostickou pro vývoj v celé republice.

"Z ročního počtu kolem 2 600 rozvodů v 50. letech došlo k vzestupu až na více než 5 000 v letech 1987, resp. 1989. Míra rozvodovosti se zvýšila ze 2,6-2,8 na tisíc obyvatel až na úroveň 4,2 promile, počet rozvodů připadající na 100 sňatků (rozvodový index) z úrovně málo nad 20 vzrostl až nad hranici 50. Rozvodem končí v Praze v současné době polovina manželských svazků."[106]

"I když průměrná délka rozvádějícího se manželství činí téměř 10 let, nejvyšší rozvodovost se udržuje ve třetím a čtvrtém roce trvání manželství."[107]Tyto údaje z Prahy jsou obdobné jako na Západě, kde se dnes rozvádí každé druhé manželství, zatímco v ČR každé čtvrté.[108]

Fenoménem rozvodu vznikají nové skutečnosti, které nebylo doposavad třeba dějinně popisovat nebo hodnotit. Dnes jsme na rozpacích, jak třeba jen nazvat někdy příbuzensky velmi komplikované vazby, např. mezi otcovými dětmi z prvního manželství a dětmi třetí manželky, které do nové rodiny přivádí, ale které třeba nejsou vůbec její pokrevně vlastní, neboť je kdysi "vyvdala" spolu se svým někdejším manželem.

Nechci tu nějak uměle ilustrovat tyto záležitosti, ale problém pokrevních a zákonných příbuzných, křížení vazeb, multiplikace vazeb k prarodičům, a tím k novým rodinám, zánik praktického prožívání pokrevních vztahů mezi vlastními sourozenci atd., to vše jsou jevy, které se promítají do života manželů, rodiny a výchovně dlouhodobě působí.

Převzato z publikace Michaela Slavíka:
Manželství - od snů k realitě,
kterou vydalo Pastorační středisko.