Překlad biblického slova milosrdenství je obtížný
Český výraz dobře vystihuje, co je myšleno dvěma hebrejskými výrazy rahamim a hesed.
První z nich rahamim vyjadřuje spontánní příchylnost člověka k člověku. Je to něha, která hledá možnost konkrétního výrazu v činech slitovnosti vůči člověku v těžké situaci. A také odpuštění urážek.
Druhý z uvedených hebrejských výrazů hesed se do řečtiny obvykle překládá jako eleos a do češtiny slovem „milosrdenství“. Původně znamená zbožnost a vztah mezi lidmi, zakládající se na věrnosti. V bibli není milosrdenství planým citem, ale skutečně hlubokým postojem, vědomým hledáním dobra vůči druhému.
Překlad je přesto obtížný, protože oba hebrejské výrazy jsou širší než naše milosrdenství, které hrozí sklouznout do pouhé citovosti. V důsledku tohoto stavu jsou při překládání používány také jiné výrazy, např. zbožnost, soucit, dobrota, mírnost nebo i milost. Bůh projevuje účinné milosrdenství lidu v nouzi a posláním člověka je prokazovat milosrdenství bližnímu po vzoru Stvořitelově.
Starý zákon a milosrdenství:
Bůh postupně vychovává svůj lid
Člověku, který si uvědomuje své neštěstí nebo svou hříšnost, se v jeho tísni zjevuje nekonečné Boží milosrdenství. „Vzdávejte Hospodinu chválu, neboť jeho milosrdenství je navěky!“ (Žl 107,1). Jeho milosrdenství se vztahuje na nejrůznější životní situace. Bůh sám je milosrdný a od svého stvoření vyžaduje vzájemnou slitovnost. Takový postoj ovšem člověku není vrozen – spíše naopak: homo homini lupus! Proto Bůh svůj lid musí pomalu a postupně vychovávat.
Milosrdenství v Novém zákoně:
Ježíš je zjevením Božího milosrdenství
Ježíšův život a jeho činnost je zjevením Božího milosrdenství. Ježíš je přítelem chudých a hříšníků, nebojí se s nimi přebývat. Ježíš chtěl natrvalo zachytiti rysy Božího slitování svým vlastním jednáním. Proto hlásá radostnou zvěst hříšníkům, kterým farizejská přísnost zavírala dveře do nebeského království. Ukazuje, jak se Boží srdce raduje ne z lidí, přesvědčených o vlastní spravedlnosti, ale z obrácených hříšníků, podobných ztracené a znovunalezené ovci nebo drachmě. Otec vyhlíží návrat marnotratného syna, a když jej vidí z dálky přicházet, „je pohnut milosrdenstvím“ a běží mu naproti.
Protože Bůh je vůči nám milosrdný,
můžeme i my být milosrdní
Ježíš od svých učedníků vyžaduje „dokonalost“ (Mt 5, 48). Podle Lk 6,36 to znamená být milosrdný, „jako váš Otec je milosrdný“. Milosrdenství přibližuje křesťana bližnímu, kterého potkává, a to bez rozdílu, včetně těch, kdo se proti němu provinili, protože Bůh je vůči svým dětem rovněž milosrdný.
Křesťan se právě zde má lišit od světa, ve kterém žije (Fil 2,1), má mít v srdci láskyplnou dobrotu a milosrdenství a „neuzavírat své nitro“ před bratrem v nouzi: Boží láska přebývá v těch, kdo konají skutky milosrdenství (1 Jan 3,17).
Zpracováno podle: Slovník biblické teologie,1991,
Velehrad – Křesťanská akademie, Řím, str. 223-225,
redakčně zkráceno a upraveno.
