Někdy se rozhodneme, že začneme vážně s pravidelnou modlitbou. Dokonce pokročíme tak daleko, že překonáme všechny fyzické překážky a návnady, uděláme si skutečně čas, vytáhneme Písmo, dopravíme se na místo vhodné k modlitbě, zasedneme nebo zaklekneme – a následující půlhodinu strávíme v naprosto bezbožném klimbání.
K dobré modlitbě přitom chybí z naší strany třeba jen maličkost – nevhodná poloha, nedostatek vnitřního sebezáporu nebo minimální představa o tom, jak se vlastně chci modlit. Vhodná modlitební poloha je detail, v němž bychom mohli investovat nejsnáze, ale protože mnozí jsme dneska alergičtí na všechno, co zavání řádem, ani nás to možná nenapadne. Zůstat při ranní modlitbě ležet v posteli nebo zaujmout polohu oblíbeného ‚klubíčka‘, u většiny lidí znamená, že do dvou minut znova usnou spánkem spravedlivých, i když v jinou denní dobu by se jim takto modlilo třeba výborně. A naopak, člověk s bolavou páteří či kolenem, který se pokouší o modlitbu vkleče, navíc v lavici, z nichž většina je řešena jako důmyslná anatomická mučidla, bude pravděpodobně celou dobu meditovat o tom, jak dlouho se to dá ještě vydržet. Ano, někdy je lepší pohodlně se usadit do křesla, ale jindy je dobré alespoň na chvíli zase vstát, případně i zvednout ruce k nebi nebo při modlitbě chodit sem a tam – zkrátka cokoliv, co člověku pomůže opravdu se modlit, nejen relaxovat.

Lenoch investuje, ale ne dost. K dobré modlitbě často chybí i jiná maličkost, méně nápadná, a přitom podstatnější než vnější poloha – špetka vnitřního sebezáporu nezbytného pro vejití do Boží přítomnosti: učinit rozhodnutí, že teď se skutečně CHCI modlit, a vyvinout trochu úsilí k zastavení chaotického toku myšlenek a zaměření pozornosti na Boha, k vědomému prolomení se do Boží přítomnosti. Kdo to zkusil, ví, že většinou to nejde úplně samo a úplně snadno.

Někdo překoná i tohle úskalí v modlitbě, ale ani ne za půl minuty jeho modlitba končí v roztržitosti. Často jenom proto, že nemá ani rámcovou představu o tom, jak daný čas naplnit, jak se bude modlit. Dobrých a praktických knih o modlitbě existují ale naštěstí celé stohy. Tady šlo jen o to ukázat, v kterých detailech nám lenost může v praxi zneškodnit naše dobrá předsevzetí.

A tak někomu pro zdánlivé drobnosti (nevhodná poloha, chybějící vnitřní rozhodnutí, chybějící řád) den za dnem bohužel ‚odpadá‘ čas věnovaný modlitbě, i když základní dobrá vůle nechybí.

***

Zpracováno podle knihy Kateřiny Lachmanové: Dvojí tvář lenosti, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z knihy naleznete zde.