První otázka: je vůbec takto daná alternativa správná? Je zřejmé, že je třeba užívat obou možností a to podle situace a podle schopností zúčastněných. Katecheta by ovšem měl být schopen obojího.
U dětí bude záležet na věku: u předškoláků a v nízkých ročnících to může být snadné, u starších (12 let) možná zcela nevhodné - ti si potřebují chránit svá osobní tajemství. Později to opět bude možné. Pokud jde o modlitby přejatými slovy (předem a trvale formulované modlitby), je správné a důležité je používat a je třeba vymyslet takové postupy, aby bylo co nejmenší nebezpečí, že děti modlitby jen bezmyšlenkovitě "odhrkají". Například tak, že každou část modlitby svěříme jiné skupině dětí, nebo tak, že dlouhou modlitbu rozdělíme na kratší části apod. V každém případě by se děti měly postupně naučit modlit jak vlastními tak přejatými slovy. Katechetická výuka a práce by se neměla nikdy omezit trvale jen na jednu z obou forem. " Naučit se základní modlitby nazpaměť poskytuje nezbytnou oporu pro život modlitby, je však důležité vést k tomu, aby se prožíval jejich smysl.


***

Ukázka z publikace Modlitba při katechezi, kterou vydalo Pastorační středisko.


Další texty k tématu Výchova naleznete zde