Papež František kázal (16. dubna 2020 ) o radosti, která uchvacuje a proměňuje. „Bez Ducha svatého nelze mít pravou radost,“ řekl.  V homilii papež komentoval Lukášovo evangelium (24,35-48), popisující nálady po Ježíšově Zmrtvýchvstání.

Nejdříve se zděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha

V evangeliu čteme, že Pán šel za svými učedníky. Oni již věděli, že vstal z mrtvých. I Petr to věděl, protože s ním onoho dne mluvil. Dva učedníci z Emauz to věděli, ale když se jim Pán zjevil »zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha« (Lk 24,37). Totéž zakusili u jezera, když Ježíš kráčel po vodě. Tehdy si však Petr dodal odvahy a vyzval Pána: »Když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě« (srov. Mt 14,28). Dnes byl Petr zticha, ráno mluvil s Pánem. Nikdo neví, co si onoho dne řekli, a proto byl zticha. Byli však plni obav a zděšení. Mysleli si, že vidí nějakého ducha. Pán jim však řekl: »Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy... a ukázal jim rány« (srov. Lk 24,38-39). Poklad, který Ježíš vynesl do nebe, aby jej ukazoval Otci a prosil za nás. »Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti« (Lk 24,39).

Pak ale překypovali radostí, která je až ochromovala

A potom vysloví větu, která mi přináší velkou útěchu, a proto je tato pasáž z evangelia jednou z mých oblíbených: »Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili« (Lk 24,41). Radost jim bránila věřit. Tak velká to byla radost: „Ne, to nemůže být pravda. Tato radost je neskutečná, je přílišná.“ To jim bránilo věřit. Radost, chvíle obrovské radosti. Překypovali radostí, která je ochromovala.

A radost je jedno z přání, které má Pavel pro svoje v Římě: »Bůh dárce naděje, ať vás naplní samou radostí« (Řím 15,13), říká jim. Plnost radosti, být plní radosti - to je zkušenost nejvyšší útěchy. Pán umožňuje chápat, že jde o něco jiného než být veselý, pozitivní, projasněný... Ne. Být radostný, plný radosti, to znamená být opravdu uchvácen radostí. A proto Pavel přeje Římanům, aby je Bůh, dárce naděje, naplnil samou radostí.

Radost v mnoha dalších situacích

A toto slovo, tento výraz se opakuje mnohokrát. Stane se tak například ve vězení, kde Pavel zachrání život žalářníkovi, který chtěl spáchat sebevraždu, protože zemětřesení otevřelo brány žaláře, a potom mu hlásá evangelium, pokřtí jej, a žalářník, jak praví Bible, »jásal nad tím, že uvěřil« (Sk 16, 29-34). Totéž se stane  se správcem pokladny etiopské královny, když jej Filip pokřtil a zmizel, a on jel dále svou cestou »a radoval se« (Sk 8,39).  A totéž v den Nanebevstoupení, když se učedníci vrátí do Jeruzaléma. Je to plnost útěchy, plnost Pánovy přítomnosti, protože, jak říká Pavel Galaťanům: »ovocem Ducha je radost« (srov. Gal 5,22). Není to následek emocí, které propuknou, když se stane něco pozoruhodného. Jde o víc. Radost, která nás naplňuje, je plodem Ducha svatého. Bez Ducha ji mít nelze. Obdržet radost Ducha je milost.

Radost z Pána je naše velká síla

Vybavují se mi poslední odstavce exhortace Pavla VI. Evangelii nuntiandi (srov. 79-80), kde mluví o radostných křesťanech, a radostných šiřitelích evangelia, nikoli o těch, co jsou stále zachmuření. Dnes je příhodný den k přečtení tohoto biblického textu o radosti: »Pro samou radost však tomu nemohli uvěřit«.

V knize Nehemiášově je jedna pasáž, která nám dnes v této reflexi o radosti pomáhá. Lid se vrátil do Jeruzaléma z vyhnanství a nalezl knihu Zákona - kterou sice znali nazpaměť, ale nyní ji objevili – a uspořádali velikou slavnost. Veškerý lid se shromáždil a kněz Ezdráš předčítal z knihy Zákona. Lid dojetím plakal, plakal radostí, protože se nalezla kniha Zákona. Na závěr, když kněz Ezdráš skončil, řekl Nehemiáš lidu: »Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla« (srov. Neh 8,1-12).

Toto slovo z knihy Nehemiášovy nám dnes pomáhá. Velká síla, kterou máme, abychom se proměnili, hlásali a dosvědčovali evangelium životem, je radost z Pána, plod Ducha svatého, o který Jej dnes prosíme.“