Dvanácté výročí zvolení papeže Františka, který je aktuálně hospitalizován v nemocnici, znovu otevírá otázku o podstatě církve a poslání římského biskupa.
Dvanácté výročí zvolení papeže Františka
Letos si připomínáme dvanácté výročí pontifikátu papeže Františka v mimořádném období: již téměř měsíc se nachází v nemocnici Gemelli. Informace z posledních lékařských zpráv jsou povzbudivé, jeho stav se zlepšuje a je naděje, že se brzy vrátí do Vatikánu. Přesto však prožívá velmi neobvyklé výročí, které přichází v roce poznačeném jeho nejdelší cestou mezi kontinenty (Indonésie, Papua-Nová Guinea, Východní Timor a Singapur), vyznačuje se závěrem synodu o synodalitě a otevřením Svaté brány, kterým začalo Jubileum.
Petrův nástupce, je nemocný uprostřed nemocných, trpí a modlí se v těchto dnech za klid, je doprovázen vroucí modlitbou mnoha lidí na celém světě. On, který za dvanáct let nikdy neukončil setkání, katechezi či modlitbu Anděl Páně beze slov „A nezapomeňte se, prosím, modlit za mě“, dnes zakouší objetí mnoha věřících i nevěřících, kteří ho mají rádi.
Nejhorší zlo, jaké může církev zasáhnout
Je to čas, který odhaluje srdce, je to doba, kdy si opět klademe otázku o podstatě církve a o poslání římského biskupa, který je tak velmi odlišný od role generálního ředitele nadnárodní společnosti. Před dvanácti lety tehdejší kardinál Bergoglio při promluvě před volbou papeže citoval slova Henriho De Lubaca, který „duchovní světskost“ označil za „nejhorší zlo“, jaké může církev zasáhnout. Je to riziko církve, která „věří, že má vlastní světlo“, spoléhá na vlastní síly, strategie a efektivnost, čímž přestává být „mysterium lunae“. Namísto toho, aby odrážela světlo toho Druhého, měla by žít a působit nesena milostí toho, který řekl: „Beze mě nemůžete nic udělat.“
Magisterium křehkosti
S láskou a nadějí proto dnes hledíme na okna desátého patra nemocnice Gemelli a s vděčností si připomínáme tato slova. Děkujeme papeži Františkovi za jeho „magisterium křehkosti“, za jeho ještě slabý hlas, který se v posledních dnech připojil k růženci na Svatopeterském náměstí. Tento křehký hlas, který nadále volá po míru, a říká „ne“ válce, volá po dialogu, a je proti útlaku, touží po soucitu, a ne po lhostejnosti. Všechno nejlepší k výročí, Svatý Otče, tvůj hlas stále velmi potřebujeme.
