Nevšímej si příliš toho, co kdo dělá,
ale kam svým konáním míří,
cíle, k němuž směřuje...
Dejme tomu, že nějaký člověk výtečně řídí svou loď, ale zapomněl na cíl, ke kterému směřuje. Dovede řádně ovládat kormidlo, umí je znamenitě řídit, umí rozrážet vlny a umí plout tak, aby loď byla chráněna před bočními nárazy. Má tolik síly, že vede loď, kam chce a odkud chce. Ale k čemu to je, jestliže na otázku, kam pluje, odpoví: Nevím? Nebo, neřekne-li, že neví, odpoví: Pluji k tomu a k tomu přístavu, ale ve skutečnosti k němu vůbec nepluje a míří k útesům? Není tomu snad tak, že čím více se tento člověk považuje za bystrého a schopného loď ovládat, tím nebezpečněji ji řídí, neboť ji rychleji vede k ztroskotání?
Tak je tomu i s člověkem, který se výborně plaví, ale nesprávnou cestou. Nebylo by lepší a méně nebezpečné, kdyby byl takový lodivod méně schopný a jen s námahou a potížemi řídil kormidlo, ale držel se správného a patřičného směru? Nebylo by lepší, kdyby byl pomalejší, ale držel se správné cesty, než aby plul rychle, avšak nesprávným směrem?
Nejlépe je na tom ovšem ten, kdo se drží cesty a rychle po ní postupuje. Ale bez naděje není ani ten, kdo sice poněkud pokulhává, ale jde krůček za krůčkem dopředu, jde správným směrem a nezastavuje se. Dá se očekávat, že k svému cíli přijde sice později, ale přijde.
