Nejprve jsme se jeden večer shodou okolností potkali na koncertě undergroundové skupiny Živé kvety. O dva dny později nepřijel na schůzku do malostranské kavárny v nejnovějším BMW, jak by někdo vzhledem k jeho postavení mohl snad předpokládat, ale na kole. To si přivázal za dopravní značku na chodníku a my si mohli začít povídat. Hlavní makroekonom ČSOB, člen Národní ekonomické rady vlády Tomáš Sedláček.Měl jsem vždycky pocit, že profese ekonoma je ta nejnudnější na světě: sedí a počítá, sčítá a odčítá… A když se chce odvázat, tak to celé vynásobí.
A což teprve taková derivace, nebo dokonce integrál! Ale to jen za odměnu v pátek večer.
Je to teď, v době ekonomických problémů, zajímavější?
To, co popisuješ, je účetnictví, to by ani ekonom dělat neměl. Ve vysokých ekonomických modelech vlastně žádná čísla nejsou, jen alfy, bety, gamy, delty. Co je latina pro doktory, je matematika pro ekonomy. Latina taky není zdravotnictví, ale je potřebná.
Jako pojmosloví.
Matematika je jak mrtvý nástroj, který potřebuje oživit. Každému ekonomicko-matematickému modelu musí dát někdo nějaký dech – a to dělá ekonom. Nejlepší ekonom pak umí oboje: má nápad a je ho schopen formalizovat do matematického rámce. Na začátku ekonomie nebyla vůbec v tomto oboru matematika obsažena. Adam Smith nemá jediný vzoreček. Ekonomie tehdy začínala jako odnož morální filozofie.
Když mluvíme o krizi, stala se ta chyba – pokud vůbec o chybě mluvit lze – na úrovni čísel, nebo záměrů a idejí?
Sociální encykliky hovoří o hříšných strukturách. Máme komplexní systém s desítkami nebo stovkami milionů hráčů, každý z nich si to trochu zjednoduší nebo zaokrouhlí, přičemž to všichni vlastně myslí dobře. Ale i tím, že sedíme dopoledne v této kavárně, kde se svítí, znečišťujeme životní prostředí, protože celkem zbytečně spotřebováváme elektřinu. Děláme to bezděky, nevědomky, nemáme zlý úmysl, ale i tak to může být jakýsi hřích zanedbání. A právě miliony takových drobností mohou přispět k tomu, že se vytvoří hříšná struktura, která je najednou a bezděky nějakým „démonem“. Ekonomie umí téměř dokonale dělbu práce, ovšem neumí dělbu odpovědnosti. Mnohdy neumíme přiřknout vinu za ekologické znečištění: ČEZ to není, my to nejsme… Tak kdo to tedy je?
Mluvíš o jakési kolektivní vině.
Už ve Starém zákoně je uplatňována. Když se něco přehnalo, vzal se obětní beránek a obětoval se za všechny ty hříchy zanedbání. Zlo se občas děje něčím přičiněním, ale mnoho zla se děje i bezděky. Druhá dimenze je korelace viny a trestu. Teď dopisuju dizertaci s názvem Ekonomie dobra a zla, kde se zamýšlím nad tím, jestli dobro a zlo lze vnímat jako možnou odplatu nebo trest za lidské chování, anebo ne. První historicky zaznamenanou ekonomickou krizi v dějinách najdeš v příběhu o Josefovi a faraonovi – sedm tučných a sedm hubených krav. Když si ten příběh přečteš pozorně, není tam zdůvodněno, proč se to stalo, není tam napsáno, že to byl trest za to, že se například Egypťané špatně chovali. Mám spíš pocit, že se jednalo o zkoušku moudrosti. Zaznělo zde prorocké varování (a my ekonomové prorokovat neumíme, to bychom museli být skutečnými proroky!): Budeš se sedm tučných let přežírat, nebo postavíš sýpky a budeš myslet na horší časy? Faraon na radu Josefa v té zkoušce moudrosti obstál. My ne.
Celý rozhovor naleznete na webu Katolického týdeníku zde
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Katolický týdeník 12/2009
Autor textu: Palán, Aleš
Autor fotografie: Hodík, Jaroslav
A což teprve taková derivace, nebo dokonce integrál! Ale to jen za odměnu v pátek večer.
Je to teď, v době ekonomických problémů, zajímavější?
To, co popisuješ, je účetnictví, to by ani ekonom dělat neměl. Ve vysokých ekonomických modelech vlastně žádná čísla nejsou, jen alfy, bety, gamy, delty. Co je latina pro doktory, je matematika pro ekonomy. Latina taky není zdravotnictví, ale je potřebná.
Jako pojmosloví.
Matematika je jak mrtvý nástroj, který potřebuje oživit. Každému ekonomicko-matematickému modelu musí dát někdo nějaký dech – a to dělá ekonom. Nejlepší ekonom pak umí oboje: má nápad a je ho schopen formalizovat do matematického rámce. Na začátku ekonomie nebyla vůbec v tomto oboru matematika obsažena. Adam Smith nemá jediný vzoreček. Ekonomie tehdy začínala jako odnož morální filozofie.
Když mluvíme o krizi, stala se ta chyba – pokud vůbec o chybě mluvit lze – na úrovni čísel, nebo záměrů a idejí?
Sociální encykliky hovoří o hříšných strukturách. Máme komplexní systém s desítkami nebo stovkami milionů hráčů, každý z nich si to trochu zjednoduší nebo zaokrouhlí, přičemž to všichni vlastně myslí dobře. Ale i tím, že sedíme dopoledne v této kavárně, kde se svítí, znečišťujeme životní prostředí, protože celkem zbytečně spotřebováváme elektřinu. Děláme to bezděky, nevědomky, nemáme zlý úmysl, ale i tak to může být jakýsi hřích zanedbání. A právě miliony takových drobností mohou přispět k tomu, že se vytvoří hříšná struktura, která je najednou a bezděky nějakým „démonem“. Ekonomie umí téměř dokonale dělbu práce, ovšem neumí dělbu odpovědnosti. Mnohdy neumíme přiřknout vinu za ekologické znečištění: ČEZ to není, my to nejsme… Tak kdo to tedy je?
Mluvíš o jakési kolektivní vině.
Už ve Starém zákoně je uplatňována. Když se něco přehnalo, vzal se obětní beránek a obětoval se za všechny ty hříchy zanedbání. Zlo se občas děje něčím přičiněním, ale mnoho zla se děje i bezděky. Druhá dimenze je korelace viny a trestu. Teď dopisuju dizertaci s názvem Ekonomie dobra a zla, kde se zamýšlím nad tím, jestli dobro a zlo lze vnímat jako možnou odplatu nebo trest za lidské chování, anebo ne. První historicky zaznamenanou ekonomickou krizi v dějinách najdeš v příběhu o Josefovi a faraonovi – sedm tučných a sedm hubených krav. Když si ten příběh přečteš pozorně, není tam zdůvodněno, proč se to stalo, není tam napsáno, že to byl trest za to, že se například Egypťané špatně chovali. Mám spíš pocit, že se jednalo o zkoušku moudrosti. Zaznělo zde prorocké varování (a my ekonomové prorokovat neumíme, to bychom museli být skutečnými proroky!): Budeš se sedm tučných let přežírat, nebo postavíš sýpky a budeš myslet na horší časy? Faraon na radu Josefa v té zkoušce moudrosti obstál. My ne.
Celý rozhovor naleznete na webu Katolického týdeníku zde
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Katolický týdeník 12/2009
Autor textu: Palán, Aleš
Autor fotografie: Hodík, Jaroslav
