Lidé někdy řeknou: „Víte, já mám strach, že když se Bohu cele odevzdám, všechno mi sebere.“ Nejlépe je si na takovou obavu posvítit: „A o co všechno se bojíš?“ Někdo myslí na cigárka, jiný na každodenní hospodu, další na obrázky na internetu nebo na skrytý nemanželský vztah… Někdo si dokonce myslí, že Bůh tak nějak žárlí na každou lidskou radost a libuje si v tom, když člověk trpí. Proto se bojí, že pustí-li si Boha blíž  - určitě mu nevyjde ta lépe placená práce, nebo dokonce přijde nemoc.

Často si v srdci neseme nevyslovené strachy z Boha, plevel, který tam zasel Boží nepřítel: „Jakže, Bůh vám zakázal…? Pozor na něho, chcete-li být šťastní, nepouštějte si ho moc k tělu!“ (srov. Gn 3,1)

A přitom Ježíš přišel, abychom měli život, a to život v hojnosti! Staví se pouze proti všemu, co na skutečném životě parazituje. Nespokojme se už s živořením, neuvěřme strachu z Boha, který nás vede k „privatizaci“ celých sektorů života.

Zpracováno podle knihy: Učednictví,
autor: Vojtěch Kodet,
vydalo: Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

 

Strach nemá v lásce místo,
protože dokonalá láska strach vyhání;
strach počítá s trestem
a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.
 
(1 Jan 4, 18)

K lidské existenci patří nejen činnost, ale také utrpení. …  
Musíme udělat vše pro to, abychom utrpení překonali. …
Nicméně není v našich silách, abychom se ho zcela zbavili.
Je třeba ale udělat všechno pro to, aby na světě bylo utrpení méně, pokud to jen jde.

(Benedikt XVI.-  Spe salvi 36)