Jeden zahraniční finančník přirovnal náš hospodářský systém k zavirovanému počítači a nás k programátorům, kteří na něm vesele pracují dále, ačkoliv je výsledek takové práce čím dál méně předvídatelný. Na rozdíl od antivirových programů pro počítače ovšem pro odvirování celého společenského systému žádný rychle působící program či lék neexistuje. V očích Evropské Unie jsme hluboce zkorumpovanou východoevropskou zemí.
Co zmůže proti takové záplavě nemravností řadový občan? Zmůže málo. Snad se k naší situaci vyjádří vedení církví, obyčejní lidé mají sílící pocit bezmoci, jako by byli najednou vrženi zpět do období hlubokého komunizmu. Alexandr Solženicyn kdysi napsal slavný text Nežít se lží, který na mnohé tehdy působil jako vyložené donkichotství. Zdálo se, že sebekrásnějšími texty a voláním po pravdivosti nikdo s totalitní obludou přece nebude moci hnout. S dnešním historickým odstupem už můžeme lépe posoudit, jakou úlohu skutečně sehrála systematická lež při nastolení komunizmu a co znamenalo její odmítnutí i jen malou skupinou disidentů.
Solženicyn sám byl veden myšlenkou, kterou obsahuje jeho neprávem opomíjená modlitba s následující klíčovou větou:
Ty, Pane, mi sesíláš pevnou důvěru v to, že jsi a že se postaráš aby nebyly zataraseny všechny cesty dobra najednou.
Naděje v trvalé možnosti dobra, i za těch nejhorších okolností, patří k podstatě křesťanství. Nejvyšší dobro, tedy Bůh, bude mít v lidských dějinách poslední slovo a v našem životě jde v prvé řadě o to, na čí straně v tomto okamžiku my sami budeme. O tom budou rozhodovat i zdánlivě tak malé věci, jako je schopnost nežít se lží a nepodporovat ji. Na rozdíl od komunistické éry to dnes už přece nevyžaduje vyložené hrdinství.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář sj
Praha, 14. listopadu 2001