Dva nové církevní dokumenty "Církev a internet" a "Etika na internetu" byly 28.2. představeny veřejnosti. Dokumenty byly představeny při tiskové konferenci v budově tiskového střediska Svatého stolce. Oba dokumenty vydala 22.2. Papežská rada pro sdělovací prostředky a vycházejí v řadě již dříve vydaných textů, které se zabývají vztahem církve a sdělovacích prostředků.
"Církev a internet" je 30stránkovým dokumentem, který je rozčleněn do tří základních kapitol.
V úvodu je vyjádřen jednoznačně kladný postoj církve k moderním prostředkům sociální komunikace. Doslova uvádí, že "komunikace patří k podstatě církve". Specifikují se zde základní úkoly církve vůči médiím, které spočívají v podpoře jejich dalšího rozvoje a využívání možností médií k prospěchu společnosti.
Na předním místě je zde zdůrazněna myšlenka solidarity na místní i mezinárodní úrovni. Dokument výrazně podporuje využívání moderních technologií v procesu nové evangelizace světa.
Ve druhé kapitole se dokument zabývá možnostmi a výzvami, které internet nabízí. Jednou z nesporných předností světové komunikační sítě je možnost okamžitého obrovského rozšíření informací a usnadnění přístupu k informacím. Internet umožňuje interaktivní způsoby práce, což výrazně podporuje kulturu dialogu, která odpovídá duchu 2. vatikánského koncilu. Právě internet svým charakterem rozvoji tolik potřebného dialogu napomáhá.
Svatý stolec aktivně využívá internet již řadu let a v dokumentu se doslova říká: "Pro církev je nezbytné, aby byl internet využíván též jako prostředek vnitrocírkevní komunikace." Zdůrazňuje se rovněž potřeba "mediální formace", které by měly napomáhat i církevní školy, a jejímž cílem je výchova "plnoprávných občanů mediálního věku", ve kterém již žijeme.
Jako každý lidský vynález, obsahuje i internet negativní stránky. K těm patří především široká možnost šíření idejí nenávisti, pornografie a násilí na nesčetném množství webových stránek. Na vině není však internet jako takový, ale hříchem narušená lidská přirozenost, schopná zneužít prakticky vše. Internet nemůže pochopitelně nahradit ani živou mezilidskou komunikaci a už vůbec nemůže sloužit například k udělování svátostí.
Závěrečná třetí kapitola obsahuje doporučení k maximálnímu využívání možností, které internet poskytuje, k naplňování poslání církve při šíření poselství evangelia. Církevní představitelé by měli chápat média jako jeden z prioritních zájmů církve a měli by se snažit, aby se církev aktivně snažila vychovávat ke kvalitní mediální práci kněze i laiky.
Jako věc spravedlnosti dokument žádá, aby byly překonávány rozdíly mezi bohatými a chudými ve světě informací. Tedy mezi těmi, kteří přístup k informacím mají a těmi, kteří jej prostrádají. Církev by se měla zasazovat o "globalizaci solidarity a dobra".
Druhý, rovněž 30stránkový dokument, "Etika na internetu", je rozčleněn do čtyř kapitol.
V úvodu nabízí "katolický pohled" na internet a zdůrazňuje moment vlastního rozhodnutí při jeho využívání, nebo zneužívání. Významným prvkem katolického pohledu je solidarita a obecné dobro, kterému by měl internet na předním místě sloužit.
Druhá kapitola se věnuje internetu samotnému. Stručně jsou zde připomenuty okolnosti jeho vzniku v atmosféře studené války a potřebě vývoje nové komunikační sítě pro eventualitu nukleárního útoku.
Internet je výrazem liberálního pojetí světa, kde je v podstatě vše možné. Pomáhá budovat občanskou společnost, avšak může na druhé straně přispět i k individualistickému odcizení lidí. Bohužel byl již i zneužit jako "válečná zbraň" a lze v této souvisloti hovořit o "kybernetickém terorismu".
Třetí kapitola se zabývá problematickými stránkami internetové sítě. Na předním místě je zde zmiňována "informační diskriminace", která odděluje "informačně bohaté" od "informačně chudých". Je zde vysloveno přání církve, aby globalizace stála ve službách celého lidstva. Vyslovuje se varování před "kulturním imperialismem" mocných a schopných internetetu využívat na úkor slabších. Je třeba naopak směřovat ke kultuře partnerského dialogu bez diktátu.
Církev jednoznačně podporuje svobodnou výměnu názorů a myšlenek, na které spočívají základy demokracie. Je však důležité etické zhodnocení a výchova ke kritickému přístupu k informacím, která zabraňuje ideologizaci a komerčním tlakům. Svobodná komunikace je významnou zbraní proti totalitním systémům. Na druhé straně však stojí falešná ideologie radikálního liberalismu, který nezná hranic.
V závěrečné kapitole je obsaženo doporučení k vytvoření samoregulačních standardů a potřeby ochrany autorských práv a intelektuálního vlastnictví.
Církev chce nejen využívat širokých možností internetu, ale je připravena podílet se i na jeho co nejlepší službě ve prospěch lidstva.
Oba dokumenty budou v co nejkratší době k dispozici v češtině na internetových stránkách tiskového střediska České biskupské konference.
Se svolením převzato ze serveru TS ČBK tisk.cirkev.cz
V úvodu je vyjádřen jednoznačně kladný postoj církve k moderním prostředkům sociální komunikace. Doslova uvádí, že "komunikace patří k podstatě církve". Specifikují se zde základní úkoly církve vůči médiím, které spočívají v podpoře jejich dalšího rozvoje a využívání možností médií k prospěchu společnosti.
Na předním místě je zde zdůrazněna myšlenka solidarity na místní i mezinárodní úrovni. Dokument výrazně podporuje využívání moderních technologií v procesu nové evangelizace světa.
Ve druhé kapitole se dokument zabývá možnostmi a výzvami, které internet nabízí. Jednou z nesporných předností světové komunikační sítě je možnost okamžitého obrovského rozšíření informací a usnadnění přístupu k informacím. Internet umožňuje interaktivní způsoby práce, což výrazně podporuje kulturu dialogu, která odpovídá duchu 2. vatikánského koncilu. Právě internet svým charakterem rozvoji tolik potřebného dialogu napomáhá.
Svatý stolec aktivně využívá internet již řadu let a v dokumentu se doslova říká: "Pro církev je nezbytné, aby byl internet využíván též jako prostředek vnitrocírkevní komunikace." Zdůrazňuje se rovněž potřeba "mediální formace", které by měly napomáhat i církevní školy, a jejímž cílem je výchova "plnoprávných občanů mediálního věku", ve kterém již žijeme.
Jako každý lidský vynález, obsahuje i internet negativní stránky. K těm patří především široká možnost šíření idejí nenávisti, pornografie a násilí na nesčetném množství webových stránek. Na vině není však internet jako takový, ale hříchem narušená lidská přirozenost, schopná zneužít prakticky vše. Internet nemůže pochopitelně nahradit ani živou mezilidskou komunikaci a už vůbec nemůže sloužit například k udělování svátostí.
Závěrečná třetí kapitola obsahuje doporučení k maximálnímu využívání možností, které internet poskytuje, k naplňování poslání církve při šíření poselství evangelia. Církevní představitelé by měli chápat média jako jeden z prioritních zájmů církve a měli by se snažit, aby se církev aktivně snažila vychovávat ke kvalitní mediální práci kněze i laiky.
Jako věc spravedlnosti dokument žádá, aby byly překonávány rozdíly mezi bohatými a chudými ve světě informací. Tedy mezi těmi, kteří přístup k informacím mají a těmi, kteří jej prostrádají. Církev by se měla zasazovat o "globalizaci solidarity a dobra".
Druhý, rovněž 30stránkový dokument, "Etika na internetu", je rozčleněn do čtyř kapitol.
V úvodu nabízí "katolický pohled" na internet a zdůrazňuje moment vlastního rozhodnutí při jeho využívání, nebo zneužívání. Významným prvkem katolického pohledu je solidarita a obecné dobro, kterému by měl internet na předním místě sloužit.
Druhá kapitola se věnuje internetu samotnému. Stručně jsou zde připomenuty okolnosti jeho vzniku v atmosféře studené války a potřebě vývoje nové komunikační sítě pro eventualitu nukleárního útoku.
Internet je výrazem liberálního pojetí světa, kde je v podstatě vše možné. Pomáhá budovat občanskou společnost, avšak může na druhé straně přispět i k individualistickému odcizení lidí. Bohužel byl již i zneužit jako "válečná zbraň" a lze v této souvisloti hovořit o "kybernetickém terorismu".
Třetí kapitola se zabývá problematickými stránkami internetové sítě. Na předním místě je zde zmiňována "informační diskriminace", která odděluje "informačně bohaté" od "informačně chudých". Je zde vysloveno přání církve, aby globalizace stála ve službách celého lidstva. Vyslovuje se varování před "kulturním imperialismem" mocných a schopných internetetu využívat na úkor slabších. Je třeba naopak směřovat ke kultuře partnerského dialogu bez diktátu.
Církev jednoznačně podporuje svobodnou výměnu názorů a myšlenek, na které spočívají základy demokracie. Je však důležité etické zhodnocení a výchova ke kritickému přístupu k informacím, která zabraňuje ideologizaci a komerčním tlakům. Svobodná komunikace je významnou zbraní proti totalitním systémům. Na druhé straně však stojí falešná ideologie radikálního liberalismu, který nezná hranic.
V závěrečné kapitole je obsaženo doporučení k vytvoření samoregulačních standardů a potřeby ochrany autorských práv a intelektuálního vlastnictví.
Církev chce nejen využívat širokých možností internetu, ale je připravena podílet se i na jeho co nejlepší službě ve prospěch lidstva.
Oba dokumenty budou v co nejkratší době k dispozici v češtině na internetových stránkách tiskového střediska České biskupské konference.
Se svolením převzato ze serveru TS ČBK tisk.cirkev.cz
