O co v křesťanství ne-jde...
Seznam povoleného a zakázaného
Církev bývá naší společností nahlížena jako jedna z mnoha politických stran. Jako organizace, která se snaží prosadit svůj program, s nímž chce být hybnou silou ve společnosti, mít vliv a vážnost. A která pro realizaci svých cílů shání dobrovolníky a nové zájemce.
Program se jeví jako jednoduchý: boj proti potratům, proti eutanázii, proti antikoncepci, proti rozvodům; boj vedený s morálkou Desatera, která je ovšem především sexuální morálkou. Nový zákon je pak základní učebnicí církve a je třeba jej číst v rejstříku povoleného a zakázaného. Poctivé dodržování přikázání zajistí věřícím nebe, nedodržování vyústí v peklo. Posláním církve je pak přesvědčit co největší počet lidí o tom, že potraty, eutanázie a antikoncepce by měly být navždy zakázány.
Morálka bez mystiky je mrtvá klec
Možná že úplně stejně své náboženství vnímala jedna skupinka Židů Kristovy doby. Mojžíšský zákon měl svých 613 přikázání a v jedné chvíli zbožní Židé diskutovali, které z nich je asi to největší.
Diskutující Židé nám připomínají mimoděk důležitou věc: to, že se vede debata na zbožné téma, ještě neznamená, že má smysl. Podobně to, že tématem nějaké zbožné knihy tzv. duchovního autora jsou svatá jména, Pán Ježíš a Panna Maria, ještě neznamená, že dotyčná kniha je dobrá. A pokud námětem malířského plátna je ten či jiný světec, rovněž to neznamená, že nejde o kýč. Ale zpět k tématu...
Protože se zbožní Židé nemohli shodnout nebo proto, že neměli úplně čisté úmysly, přišli se svou otázkou za Ježíšem Kristem. „Které přikázání je největší? Potraty, nebo eutanázie? Mše zády k lidu, nebo zády k Bohu? Přijímání do ruky, nebo do úst, vestoje, nebo vkleče?“ Odpověď Ježíše Krista ale míří doprostřed, k podstatě vesmíru – „Miluj Hospodina, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše a ze všech svých sil. Toto je první přikázání a toto je, člověče, zadání tvého života“ (srov. Mk 12 ,28-31). Morálka bez mystiky je mrtvá klec. Církev není organizace s programem mravní obrody národa, jakýsi okrašlovací spolek bojující proti sexu před svatbou, nýbrž organismus na cestě. A teprve v přikázání „Miluj Hospodina“ se rozzáří celá morálka a celá morálka dostane smysl. Podstatou církve není šesté přikázání, nýbrž dotek absolutna, Jákobův zápas s Bohem, ze kterého člověk nemůže vyjít nezraněn. Dotek věčnosti.
Pokud bychom církev vnímali, jak ji popisuje úvod tohoto textu, pak by to byl jednoduchý život: dodržuj deset přikázání, a hlavně to šesté – a budeš spasen. Takto to ale není.
Přikázání vytváří mantinely
Teprve ve světle „Miluj Hospodina“ člověk pochopí, že Desatero dává člověku prostor, aby se rozletěl, že jednotlivá přikázání zahrazují slepé cesty, dávají azimut pohybu, vytváří mantinely zahrazující odbočky vedoucí do temnot: pamatuj na sváteční den, pozor na to, co vyslovuješ, cti svoje rodiče, nebudeš závidět, nebudeš krást, nesesmilníš, leť.
Že se ti to, člověče, občas nepodaří, je tragický fakt, ale máš-li upřímnou a hlubokou lítost, od toho je zde odpuštění, svátost smíření. Vznikla nikoli kvůli nesoustředěnosti při modlitbě nebo že ses zapomněl pomodlit před jídlem, nýbrž kvůli těm opravdu vážným věcem.
Dom Samuel, opat trapistického kláštera v Novém Dvoře, je autorem této třaskavé věty: „Mladí lidé, dospělí, řeholníci a řeholnice, otcové i matky rodin, ti všichni se různým způsobem prohřešují proti čistotě. Vyznají se z toho a přitom stále kráčí kupředu. A dělají to tak správně.“ Konec citátu.
Člověče, ať tady po tobě něco zůstane
Člověk je povolán k něčemu mnohem obtížnějšímu a mnohem většímu, než je dodržování Desatera, a posláním církve je něco mnohem víc, než shánění abonentů a přesvědčování veřejnosti o škodlivosti potratů. Když Pavel mluví o tom, že jsme byli povoláni ke svobodě, nejedná se o malé věci. A v podobenstvích se toto téma objevuje znovu a znovu: Dostal jsi hřivny, tak se snaž, abys s nimi pracoval, abys využil všechno, co jsi dostal. Máš v sobě vinici s lisem, plotem a strážní věží, tak se snaž, neboť majitel vinice si brzy pošle pro vzorky a zeptá se, jak jsi naložil s půdou a hrozny. Máš tu jen omezené roky života, tak usiluj ze všech sil, aby tento den byl Den, abys jej využil do poslední vteřiny. Bůh miluje tento svět, tak bys měl i ty a měl by ses snažit, aby za tebou něco zůstalo, aby tvoje hřivna vynesla tisíc dalších. Že se cestou obvykle trochu nebo více ušpiníš, je smutné, tak toho lituj, pros Boha o odpuštění a vyznej se z toho, ale nezastavuj se, běž dál vpřed. Nový zákon pak není knihou povoleného a zakázaného, nýbrž průvodcem na Cestě.
Morálka bez mystiky je mrtvá. A mystika bez morálky se stává neřízenou střelou. Ale pokud má termín „lidská svoboda“ nějaký obsah, pak ten, že každou vteřinu mám využít k tomu, aby se program nebes – Krása, Dobro a Pravda – uskutečnil na nebi i na zemi.
