Ježíš nikdy nehledí na věci tak,
jako by byly hotové a definitivní...
Prvními Ježíšem povolanými učedníky byli rybáři. Může nám připadat zvláštní, kde se u Mistra bere ta náklonnost k nim. On ale nikdy nehledí na věci a na události tak, jako by byly ve své současné podobě hotové a definitivní. Všecko vidí jako znamení poukazující ještě k jiné skutečnosti. Stejně jako je on sám viditelnou podobou Otce, je i veškerá pozemská skutečnost projevem něčeho vyššího či hlubšího.
V povolání rybáře neexistuje předvídatelný vztah
mezi námahou a výsledkem...
V povolání rybáře neexistuje pevný a předvídatelný vztah mezi námahou a výsledkem. Když rybář rozhodí síť, neví, jaký bude jeho úlovek. Je závislý na okolnostech. Ačkoli evangelium není nějakou příručkou úspěšného rybolovu, ukazuje, že rybáři mohou pracovat celou noc marně. V jejich životě je spousta prostoru pro naději; rybář bez přestání doufá v dobrý úlovek, ale nikdy si nemůže být výsledkem jist.
Pán nás nepovolává k jistotě.
Povolává-li nás Pán, povolává nás k závislosti. Nehodlá nám dát sebejistotu, že se nám zdaří všecko naše podnikání, zato si přeje, abychom neustále vyhazovali své sítě v slepé naději, že on dovolí, aby naše úsilí přineslo výsledky.
