Dominik Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové v rodině důstojníka, který se účastnil zahraničního odboje a v 50. letech byl vězněn spolu s důstojníky západní fronty. Po maturitě mu bylo další studium z kádrových důvodů znemožněno. Pracoval v hradecké továrně ZVÚ (1960-1962) a vyučil se strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby byl po dlouhých průtazích přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.
Roku 1968 vstoupil tajně do zakázaného dominikánského řádu a přijal řádové jméno Dominik. Roku 1970 přijal kněžské svěcení a pět let působil v duchovní správě v pohraničních oblastech pražské arcidiecéze. V roce 1975 mu byl odňat "státní souhlas k duchovní správě", pracoval pak 15 let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě. V roce 1981 byl za řádovou činnost, organizování studia dominikánských kleriků, samizdat a spolupráci se zahraničím odsouzen a patnáct měsíců byl vězněn v Plzni-Borech.
Po listopadu 1989 byl předsedou Konference vyšších řeholních představených v ČR a viceprezidentem Unie evropských KVŘP. Přednášel biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1998 byl jmenován 24. sídelním biskupem královéhradeckým. V únoru roku 2010 byl jmenován 36. arcibiskupem pražským. V dubnu téhož roku byl zvolen předsedou České biskupské konference.
Je držitelem řady vyznamenání, členem Etického fóra ČR a několika vědeckých rad, předsedou správní rady Českého katolického biblického díla, členem Centra biblických studií a Konfederace politických vězňů. Je šéfredaktorem revue Salve a členem redakce Mezinárodní katolické revue Communio. Z jeho rozsáhlé bibliografie vynikají monografie: Zápas o člověka, Úvod do studia Písma svatého, Škola vnitřní modlitby, Úvod do teologie. Mimořádný vědecký význam má jeho autorský podíl a třicet let trvající organizační práce na překladu Jeruzalémské Bible do češtiny.
Převzato z TS ČBK.