Dnes, 27.2.2012, uplynul rok od smrti význačného českého teologa a nepřehlédnutelné postavy katolické církve v naší zemi v druhé polovině dvacátého a první dekády jednadvacátého století Th.D. Oty Mádra. Jeho význam a zásluhy jsou mnohostranné. Připomeňme si dnes aspoň stručně jeho roli v oblasti tzv. samizdatu, čili (pro nejmladší) neoficiálního vydávání literatury v době totality.
Začněme od konce. Když se po pádu komunismu otevřely možnosti svobodného publikování jakékoliv, tedy i náboženské literatury, propukla u nás (podobně jako před tím v Polsku) tak trochu „vydavatelská horečka“. Kde kdo chtěl vydat kde co - protože se mu věc líbila, protože ji měl někdo přeloženou, protože to byla kniha úspěšná ve čtyřicátých létech, atd. S tím kontrastuje situace katolického samizdatu v osmdesátých létech, která byla v římském exilovém časopisu Studie charakterizována takto: „Od roku 1978 došlo k novému vývoji: začaly vycházet cyklostylované časopisy a od roku 1980 se objevuje promyšleně diferencovaná vydavatelská činnost. Charakteristická je pro ní snaha o redakční i tiskařskou úroveň a velký čtenářský okruh.“( Studie, trojčíslo 104-106, Řím 1986, str. 241). A to je právě, zejména pokud jde o „pražskou větev“ samizdatu, zásluha ThDr. Oty Mádra. Ten odešel roku 1978 ze služby ve farnosti Žandov na Chebsku , kam byl státními úřady „vystrčen“, do důchodu do Prahy, a plně se organizování samizdatu věnoval. Promyšlena nebyla jen technická stránka vydávání a kolportace, ale hlavně ediční záměry, zajištění odborné teologické i vydavatelské úrovně a skladba jednotlivých řad a titulů, která se postupně rozvíjela.
Z přehledu (zatím nejúplněji ve sborníku Oto Mádr: Slovo o této době, Zvon 1992, str. 295-296) a tématického rozboru samizdatových publikací, vydaných v létech 1980-1989, které vycházely pod Mádrovým vedením, lze vyčíst, že doktor Mádr jakožto hlavní organizátor, editor a redaktor, měl na mysli následující úlohy, které měl samizdat naplnit: Přispívat k teologickému vzdělání, informovat o teologickém dění v Evropě, informovat o situaci církve v naší zemi, zejména o křivdách a pronásledování, přibližovat postavy světců, poskytovat materiál pro základní náboženské znalosti a rozvoj osobní spirituality, posílit odbornou kompetenci katolíků v některých hraničních oblastech, zejména pokud jde o medicínu a psychologii, a reagovat odborně na některé vnitrocírkevní aktuální problémy. Byť tak není pokryto celé spektrum potřeb, byl a je to úctyhodný rozsah oblastí a témat, rozvíjený v přísné konspiraci. Byl to rozsah rozhodně mnohonásobně větší, než jaký zahrnovaly oficiálně vydávané publikace - Katolické noviny, Duchovní pastýř a dva-tři tituly ročně vydávané Českou katolickou charitou v Ústředním církevním nakladatelství, jejichž náklad v zásadě nepokrýval poptávku.
Jakýmsi „předkolem“ vydávání náboženského samizdatu, o kterém zde pojednáváme, byl Teologický sborník, jehož pět čísel vyšlo v létech 1978-1979. Jeho iniciátorem byl zejména ThDr. Zvěřina, tiskla ho skupina pana Adámka v Brně. Byly to skutečně sborníky a to zejména přeložených textů, nikoliv časopis. Od roku 1979 začíná ale Ota Mádr tvořit, redigovat a vydávat samizdatový cyklostylovaný časopis nejprve s názvem „Texty“ (prvá tři čísla), potom už s dodnes známým a existujícím titulem Teologické texty. Jednotlivá čísla obsahovala v tématických blocích řazeny studie velmi dobrých odborníků v jednotlivých teologických oblastech, informace o dění v teologii ve světě, něco z praxe a pokud to šlo (a bylo to ovšem obtížné) i nějakou diskusi. Většinu statí tvořily překlady, menší část byla domácího původu, zpravidla ovšem od autorů, vystupujících pod pseudonymem. Do konce roku 1989 vyšlo 17 čísel. Náklad se vyšplhal z tisíce na úctyhodných dva tisíce výtisků. Dalším časopisem, který zřejmě patřil pod Mádrovu „supervizi“, ale jeho autoři byli jiní, byl časopis pro rodinu „Vzkříšení“. Později začal pod Mádrovým vedením vycházet v delších intervalech časopis pro otázky psychologie „Psí“ ( v létech 1985-1989 5 čísel), časopis pro lékaře „Salus“ a pro přírodovědce „Universum“. Jejich rozsah i frekvence vydávání byly menší než Teologických textů, jejich obsah ale na domácí scéně lze označit za zcela jedinečný. V edici Duch a život, rozčleněné do několika edičních řad, vyšly práce zahraničních i domácích autorů, mající zpravidla rozsah menších knížek. Byly to tituly podstatně orientující v určité problematice (např. Bocheňski: Cesty k filosofickému myšlení, Sudbrack: Duchovní vedení, Tilmann: Život z hloubky) nebo moderní „nevyumělkované“ portréty světců (např. portréty Kateřiny Sienské, Dona Bosca, Terezie z Lisieux) a teologické práce (např. Häring: Bioetika, Thurian: Maria, Matka Páně). Kromě těchto domácích samizdatových publikací Mádr povětšinou k vydání připravil a přes různé kontakty v zahraničí zajistil vydání publikací, které byly tajně dováženy. Připomeňme zde reedici základního titulu uvedení do víry Naše víra, svěží modlitební knížečku pro mladé Pereira: Myšlenky a modlitby, nebo Úvod do filozofie Arna Anzenbachra.
Velmi důležitá byla řada nepříliš rozsáhlých ale spolehlivě orientujících titulů z edice Orientace. Přinášely informace jak ze současnosti české i evropské, tak i z historie.
Výběr témat i autorů odpovídal Mádrovu „teologickému krédu“: nikoliv věci senzační nebo krátkodobé, i při reagování na aktuality (např. charismatika nebo nové otázky bioetiky) vždy solidní teologické studie a to vše v oblasti pověstného Mádrova „středu“ (tedy ani extrémně konservativní, ani extrémně progresivní). Že se v jeho nebo jím redigovaných textech nikomu nenadávalo nebo nenasazovala „psi hlava“ bylo jaksi samozřejmé. A redakční práce byla - při vší jednoduchosti až primitivnosti techniky, která byla k dispozici, mádrovsky pečlivá a perfektní, jakoby se nad vším vznášelo jeho pověstné „dotahovat, dotahovat!“.
Tyto řádky nejsou a nemohou být pojednáním o celém katolickém samizdatu v České republice ani o těch, kteří se na „Mádrově“ větvi samizdatu podíleli – z nichž jmenujme aspoň neúnavnou, nenápadnou a vytrvalou spolupracovnici při výrobě a distribuci titulů, tehdy zdravotní sestru, později důchodkyni Květu Kuželovou. Tyto řádky chtějí u příležitosti prvého výročí úmrtí ThDr. Oty Mádra pamětníkům připomenout jeho práci pro samizdat a „nepamětníky“ upozornit na velké a nenápadné dílo, jehož plody sklízíme dodnes.
Aleš Opatrný
Slova pronesená v rámci Vzpomínkového večera na kanovníka Mons. Otu Mádra v pondělí 27. února 2012 v prostorách Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Viz: 27. 2. 2011 zemřel Oto Mádr, přední český teolog a jeden z nejdéle vězněných kněží u nás...
