Metoda vědy
Slova Benedikta XVI. akademickému světu
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Řada reakcí na papežovy projevy připomíná, že Benedikt XVI. nemoralizoval, neodsuzoval, ale přesto se jasně vymezoval vůči tomu, co vidí jako vzdálené pravdě nebo co kazí kvalitu života jednotlivce a společnosti.
Slova Benedikta XVI. akademickému světu
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Řada reakcí na papežovy projevy připomíná, že Benedikt XVI. nemoralizoval, neodsuzoval, ale přesto se jasně vymezoval vůči tomu, co vidí jako vzdálené pravdě nebo co kazí kvalitu života jednotlivce a společnosti.
Nezůstává jen u vymezení. Mluví i o dobré metodě. Když v projevu k akademické obci povzbuzoval vyučující i studující k dobré účasti na díle vzdělání, řekl:
Dovednosti analýzy a schopnost tvořit hypotézu, spolu s obezřetným uměním rozlišovat, poskytují účinnou protilátku proti postojům sebestřednosti, lhostejnosti a odcizení, s nimiž se někdy setkáváme v naší úspěšné společnosti a jež mohou ovlivnit zvlášť mladé lidi.
Nepranýřuje tedy lacině a povrchně sebestřednost a lhostejnost k dobrým věcem, ačkoliv lze toho všeho vidět v evropské společnosti víc než dost. Mluví k akademikům tak, že stručně a jasně postaví důležitost dobré metody (analýza, hypotéza, rozlišování) jako lék proti tomu, co bychom nejspíš řadili do kategorií morálních, které zdánlivě nemají s vědeckou metodou mnoho společného. Tento postoj souvisí i s papežovými myšlenkami, které zdůrazňují úlohu rozumu a požadují vytrvalé hledání pravdy. Papežův důraz na rozum není cestou k lidské pýše, spíš je cestou k pokoře před objevovanou pravdou. Pro ty z nás, kteří pamatují ideologii vnucovanou za totality, jsou papežovy důrazy na správnou metodu hledání pravdy potvrzením zkušenosti, že ideologie, která sebe sama ozdobovala přívlastky „vědecká“, právě na metodu poznání nedbala. Spíš měla už předem stanovená ideologická tvrzení, které bylo třeba uznávat. Tak potom mohl například Stalin prezentovat sebe a být prezentován jako autorita v oborech, ve kterých neměl ani kvalifikaci, ani ponětí o správné výzkumné metodě (a tak i řada jiných „autorit“). Od ostatních se potom místo pokory před poznanou pravdou žádala pokora před pseudo-autoritami. Ačkoliv nejsou v současnosti v naší zemi tyto ideologicko-politické tlaky už živé, jsou následky chybějící kultury myšlení a vědecké práce podobně nebezpečné. Nekazí totiž jen vědu samu, ale demoralizují ve svých důsledcích člověka. To ovšem neplatí jen „o těch druhých“, ale i o nás, křesťanech, o poměrech uvnitř církve, kde je také možné nedbat na kulturu myšlení a na hledání pravdy a místo toho uplatňovat sebestřednost, vedoucí u jejich nositelů k pýše, u druhých lidí k lhostejnosti a k odcizení a to i od života v církvi a od života z víry.
***
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Autor textu Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D je docentem na Katedře pastorálních oborů a právních věd na Katolické teologické fakultě UK v Praze.
- titulek: redakce pastorace.cz -
Dovednosti analýzy a schopnost tvořit hypotézu, spolu s obezřetným uměním rozlišovat, poskytují účinnou protilátku proti postojům sebestřednosti, lhostejnosti a odcizení, s nimiž se někdy setkáváme v naší úspěšné společnosti a jež mohou ovlivnit zvlášť mladé lidi.
Nepranýřuje tedy lacině a povrchně sebestřednost a lhostejnost k dobrým věcem, ačkoliv lze toho všeho vidět v evropské společnosti víc než dost. Mluví k akademikům tak, že stručně a jasně postaví důležitost dobré metody (analýza, hypotéza, rozlišování) jako lék proti tomu, co bychom nejspíš řadili do kategorií morálních, které zdánlivě nemají s vědeckou metodou mnoho společného. Tento postoj souvisí i s papežovými myšlenkami, které zdůrazňují úlohu rozumu a požadují vytrvalé hledání pravdy. Papežův důraz na rozum není cestou k lidské pýše, spíš je cestou k pokoře před objevovanou pravdou. Pro ty z nás, kteří pamatují ideologii vnucovanou za totality, jsou papežovy důrazy na správnou metodu hledání pravdy potvrzením zkušenosti, že ideologie, která sebe sama ozdobovala přívlastky „vědecká“, právě na metodu poznání nedbala. Spíš měla už předem stanovená ideologická tvrzení, které bylo třeba uznávat. Tak potom mohl například Stalin prezentovat sebe a být prezentován jako autorita v oborech, ve kterých neměl ani kvalifikaci, ani ponětí o správné výzkumné metodě (a tak i řada jiných „autorit“). Od ostatních se potom místo pokory před poznanou pravdou žádala pokora před pseudo-autoritami. Ačkoliv nejsou v současnosti v naší zemi tyto ideologicko-politické tlaky už živé, jsou následky chybějící kultury myšlení a vědecké práce podobně nebezpečné. Nekazí totiž jen vědu samu, ale demoralizují ve svých důsledcích člověka. To ovšem neplatí jen „o těch druhých“, ale i o nás, křesťanech, o poměrech uvnitř církve, kde je také možné nedbat na kulturu myšlení a na hledání pravdy a místo toho uplatňovat sebestřednost, vedoucí u jejich nositelů k pýše, u druhých lidí k lhostejnosti a k odcizení a to i od života v církvi a od života z víry.
***
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Autor textu Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D je docentem na Katedře pastorálních oborů a právních věd na Katolické teologické fakultě UK v Praze.
- titulek: redakce pastorace.cz -
