Mnohé osobnosti nemohou partnery ve vztahu prožívat vůbec jako někoho jiného, nýbrž prožívají ho jako obraz vlastního já. Proto nesmí mít ten druhý ani žádný vlastní život, což by znamenalo, že by vyznačoval hranice a říkal NE. On musí spíše dokonale odpovídat jejich vlastním hodnotám a životním představám, a tak vlastní osobnost utvrzovat.
Takoví lidé vstupují často do vztahů s blíženci, aby tak vyrovnali vlastní nedostatky identifikací s tím druhým. V takových vztazích nemůže být ten druhý prožíván jako obohacení, protože pro dotyčného nemá nic, co by přesahovalo jeho vlastní život. Proto se takové vztahy rychle vyčerpají a stávají se prázdnými.
Partner jako náhrada za soužití
Osoba hladovějící po splynutí nechá jiné lidi k sobě přiblížit natolik, že s nimi může splynout. Tím bývá vlastní nedostatek, často neschopnost snášet konkurenci a rivalitu, vyrovnán. V tomto splynutí bývá předchozí stav: jednota ve dvou, znovu utvořen. Příslušný jedinec se cítí tímto způsobem chráněn před nepříjemnými pocity jako rivalita, závist, konkurence, vyloučenost. Nemusí autonomii a stav odloučenosti snášet, nýbrž obchází s tím spojené city sjednocením se se svým partnerem ve své obraznosti. Při tom zde nejde o prožitky doslovného splynutí, které jsou obohacující a tvůrčí, nýbrž o základní strukturu takového vztahu.
Partner jako nebezpečí
Osobnost vyhýbající se všemu styku koná přesně opak toho, co dělá ten, kdo touží po splynutí. Tito lidé se vyhýbají styku s ostatními, izolují se, aby se vyhnuli určitým nebezpečím např. možnosti být opuštěn, anebo setkání s bolestí. Takové schizoidní osoby se vzdalují vztahů, brání se jim, ačkoliv mají velkou touhu po jejich navazování. Takovým distancováním se je zažehnáno nebezpečí zklamání, které je na začátku života přimělo k vnitřnímu ústupu od osob, s kterými byli ve vztahu.
***
Ukázka z publikace Schopnost vytvářet vztahy a její poruchy, kterou vydalo Pastorační středisko.
Celý text této publikace naleznete zde.
Další texty k tématu komunikace naleznete zde.
Další texty k tématu psychologie naleznete zde.
Partner jako náhrada za soužití
Osoba hladovějící po splynutí nechá jiné lidi k sobě přiblížit natolik, že s nimi může splynout. Tím bývá vlastní nedostatek, často neschopnost snášet konkurenci a rivalitu, vyrovnán. V tomto splynutí bývá předchozí stav: jednota ve dvou, znovu utvořen. Příslušný jedinec se cítí tímto způsobem chráněn před nepříjemnými pocity jako rivalita, závist, konkurence, vyloučenost. Nemusí autonomii a stav odloučenosti snášet, nýbrž obchází s tím spojené city sjednocením se se svým partnerem ve své obraznosti. Při tom zde nejde o prožitky doslovného splynutí, které jsou obohacující a tvůrčí, nýbrž o základní strukturu takového vztahu.
Partner jako nebezpečí
Osobnost vyhýbající se všemu styku koná přesně opak toho, co dělá ten, kdo touží po splynutí. Tito lidé se vyhýbají styku s ostatními, izolují se, aby se vyhnuli určitým nebezpečím např. možnosti být opuštěn, anebo setkání s bolestí. Takové schizoidní osoby se vzdalují vztahů, brání se jim, ačkoliv mají velkou touhu po jejich navazování. Takovým distancováním se je zažehnáno nebezpečí zklamání, které je na začátku života přimělo k vnitřnímu ústupu od osob, s kterými byli ve vztahu.
***
Ukázka z publikace Schopnost vytvářet vztahy a její poruchy, kterou vydalo Pastorační středisko.
Celý text této publikace naleznete zde.
Další texty k tématu komunikace naleznete zde.
Další texty k tématu psychologie naleznete zde.
