Patří Boží tělo do dnešní doby?

Jak slavnost Těla a krve Páně slavit v naší situaci a kultuře? Inspirace z jedné farnosti...

Patří slavnost Těla a krve Páně do jednadvacátého století?

Co podstatou slavnosti Božího těla? A jak tuto krásnou a tradiční slavnost prožívat v jednadvacátém století? Jistě je možné říci, že už do dnešní doby nepatří a že je dobré ji prostě vynechat. Další možný přístup je dělat to tak, jak se to dělalo vždycky. Dnešní starší generace věřících ráda vzpomíná na způsob a slávu Božího těla, když byli mladí, a tak si rádi zavzpomínají na časy svého dětství.

S našimi farníky jsme si položili otázku, co je ale vlastně podstatou této slavnosti a jak by bylo možné a dobré ji slavit tak, aby forma slavení skutečně odpovídala podstatě slavnosti a zároveň době, ve které žijeme. Nápadů a podnětů bylo hodně. Pro letošní rok (2024) jsme se nakonec pokusili formu slavení trochu pozměnit. Rád bych předal několik postřehů.

Ulice není sakrální prostor

Když sledujeme vznik slavnosti ve třináctém století, podstatným prvkem byl úžas nad tajemstvím, že Ježíš se skutečně vtělil a je reálně přítomný v eucharistii. Byla snaha zdůraznit, že reálně proniká svět, ve kterém žijeme. Právě to vedlo k průvodům v ulicích, které jinak nepatří k sakrálnímu prostoru.

Ten, kdo se slavnosti účastnil tak mohl zakusit, že věci Boží a lidský život nejsou odděleny, ale že Ježíš reálně prochází světem, ve kterém žijeme. Prochází po stejných ulicích, po kterých jdu někoho navštívit, studovat, obchodovat, pracovat, léčit se. Při tom je důležité, že slavnost byla skutečně lidová v tom smyslu, že způsob slavení odpovídal prožívání a vnímání tehdejšího člověka. V tomto smyslu tak slavení nepůsobilo cizorodě. Naopak, slavnost strhávala právě svojí „vtěleností“ nebo inkulturací. Boží tajemství o jeho blízkosti vyjádřené jazykem a kulturou tehdejšího člověka.

Hledat, jak slavnost inkulturovat do dnešního světa

Podobným způsobem máme, myslím, slavit slavnost Těla a krve Páně i dnes. Podobně odvážně se máme snažit ji inkulturovat do dnešního světa. Otázkou však je, jak to udělat a jak dobrou formu nalézt. Zde je asi nejpodstatnější především hledat. Pokoušet se o to s vědomím, že bude nutné se někdy vracet a zkoušet jiné cesty. Asi také platí, že dnes žijeme v tak různorodém světě, že jen těžko najdeme nějaké univerzální způsob, který by se dal jako šablonu použít všude. Při našem hledání se však musíme stále vracet k podstatě slavnosti. Tedy k tajemství, že Bůh se vtělil do naší lidské kultury a že je ve světě reálně přítomný v eucharistii.

Co jsme zkusili v Bavorově

Letošní slavnost jsme začali v Bavorově (cca 1600 obyvatel) asi týden v předstihu. Do každé schránky u všech domů ve městě jsme vhodili dopis (viz níže), kde jsme jako farnost představili, co jako křesťané v této slavnosti slavíme. Obyvatelé Bavorova mohli po celý týden napsat věci, za které by byli rádi, abychom se pomodlili, na kus papíru a vhodit to do schránky ve vchodu do kostela.

Ve čtvrtek jsme potom začali mší svatou v kostele v Bavorově. Po ní následovala adorace, při které jsme se modlili za celé město a jeho obyvatele. Zvláště pak za úmysly, které lidé vhodili do schránky u dveří. Kdo chtěl, mohl vyjít z kostela ven a ve skupinkách projít Bavorovem a modlit se přímo v ulicích za celé město. Na mapce jsme vyznačili přibližně dvacet tras tak, aby se prošlo skutečně celé město. Lidé nechodili sami, ale po skupinkách. Někdo po dvojicích, někdy šla třeba celá rodina. Způsob modlitby byl na každém. Často šlo zkrátka o tichou modlitbu. Nenažili jsme se vidět domy a baráky, ale domovy a lidské příběhy, které se v nich odehrávají. Snažili jsme se vnímat, že do toho všeho zveme Boha, který umí žít mezi námi. Tímto způsobem jsme prošli celé město, a tak se u každého domu někdo modlil. Po návratu jsme se přidávali ke společné modlitbě v kostele. Asi po hodině následovalo slavnostní požehnání. Dále pak slavnost pokračovala na farní zahradě občerstvením.

Důležitým rozměrem také bylo, že Bavorov není ve středu našich farností, ale že jde o menší městečko v našem okruhu. Proto i farníci například z Vodňan, které tvoří přirozený střed naší oblasti, putovali na tuto slavnost do menšího města. Snažíme se tak využívat rozmanitost jednotlivých míst, aby vše nebylo vedeno pouhou centralizací, ale abychom se také někdy vydávali mimo střed.

Jako živé monstrance jsme se snažili přinášet Krista

Slavnost byla jemná a krásná. Jistě, že na začátku byli mnozí lidé překvapeni a možná i zklamáni, že nebude Boží tělo jako dříve. Nakonec ale myslím, že jsme tímto způsobem slavení byli hodně obdarováni především my. Do ulic Bavorova jsme přinášeli modlitbu a požehnání a jako živé monstrance jsme se snažili tam přinášet Krista. Nás to ale učilo vnímat konkrétní obydlí a lidi v nich a především jejich příběhy. Zatím velmi nenápadně, ale přeci jen už jsou to první kroky. Slavnost Božího těla snad tedy v tomto smyslu neskončila včera. Obyvatelé Bavorova ví, že uprostřed nich žije komunita Ježíšových učedníků, kteří se za ně modlí a nás to snad i nadále povede k větší pozornosti a naslouchání lidem, se kterými žijeme.

Dopis obyvatelům Bavorova

Milí obyvatelé Bavorova,

uprostřed našeho městečka je kostel, který se nedá z žádné strany přehlédnout. Jeho vysoká věž jako by nás zvala, abychom se i uprostřed starostí všedního dne čas od času podívali vzhůru a abychom do všeho, co prožíváme, získali naději a světlo.

V kostele se konají různé akce nejen pro úzkou komunitu věřících. Pravidelně je každou neděli v osm hodin ráno mše svatá. Někdy se koná v kostele svatba, pohřeb či křest, vánoční či velikonoční svátky, pouť a mnoho jiného.

Na konci května, ve čtvrtek 30. 5. 2024 večer, slavíme zvláštní svátek, při kterém se snažíme více vnímat, že Bůh je nám blízko. Že na nás nezapomíná i v našich bolestech a starostech. Že je s námi, když se radujeme, když prožíváme lásku, chodíme do práce a do školy. Že nás posiluje a pomáhá uprostřed našich obav, složitých vztahů i nemocí.

Při tomto svátku se také modlíme za vše, co se v našem světě děje. Ne všemu rozumíme, ale předkládáme Bohu naše touhy s důvěrou, že nás vyslyší. Že nás má rád.

Ten večer se letos budeme v kostele modlit za požehnání pro celé město a pro každého z vás. Po mši svaté, která začne v 17:00 h., projdeme po dvojicích město. Každou ulici. Půjdeme tiše, abychom tím nikoho nerušili. Tímto způsobem chceme prosit za štěstí a hojnost všeho dobrého pro vaše rodiny, pro každého z vás. 

Pokud byste měli nějakou věc, za kterou byste byli rádi, abychom se ten večer zvláště modlili, napište to, prosím, na kus papíru a hoďte do schránky, která je za mříží ve vchodu do bavorovského kostela. (Třeba za někoho nemocného, za některého člena vaší rodiny, za jakýkoliv Váš osobní problém...) Ten večer pak na to budeme před Bohem zvláště myslet.

Po modlitbě, tedy od 19:00 h. bude na farní zahradě malé pohoštění, kam Vás také srdečně zveme.

Josef Prokeš, Jan Turek (faráři spravující Bavorov)
a všichni farníci Bavorova