Svatý Václav by nebyl tím, kým se stal

Svatý Václav je TEN svatý České země, vzor křesťanského vládce. Ale svatý Václav by nebyl tím, kým se stal bez své babičky svaté Ludmily. Její život tak měl velký význam nejen pouze pro vnuka Václava, nýbrž pro celé dějiny naší vlasti.

Papež František výslovně zmiňuje důležitost prarodičů, zejména babiček, a připomíná Světový den prarodičů, který se od roku 2021 slaví v 4. neděli v červenci. Ludmilu nazývá papež František „příkladem moudré babičky“, protože svého vnuka učila dodržovat Boží přikázání.

Mnoho z vás si ještě pamatuje nezastupitelnou roli, kterou v letech ateistického komunismu hrály babičky. Komunisté se vysmívali „babičkám“, ale také se jich báli. Často byly nebojácné a vládnoucí ideologie je nemohla získat. Zůstaly odvážné a věrné víře. A věděly, jak tajně ale o to efektivněji vštípit víru svým vnoučatům.

Ale nejen v komunismu, také v sekularizovaném moderním světě jsou prarodiče, zvláště babičky, nejlepšími zprostředkovateli víry. Ne nadarmo je svatá Ludmila uctívána jako patronka babiček.

Naši víru utvářel Východ i Západ

Svatá Ludmila a její manžel kníže Bořivoj stojí na počátku pokřesťanštění naší vlasti. Nemůžeme mluvit o svaté Ludmile, aniž bychom se zamysleli nad tak světově historickou událostí, jako je pokřesťanštění Evropy. O tomto složitém procesu by se dalo říci velmi mnoho. Vyzdvihnu pouze jeden aspekt, který má pro naši česko-moravskou vlast velký význam. Myslím na „dvě plíce“ Evropy, o kterých mluvil často svatý papež Jan Pavel II.

Bořivoj a Ludmila byli vedeni ke křesťanské víře svatým Metodějem. Naše vlast ale nezůstala nebo jen velmi částečně pod vlivem východo-byzantské plíce. Křesťanský západ utvářel dějiny naší země, se vší slávou i dramaty, církevními rozkoly, náboženskými válkami, politizací náboženství, což nakonec vedlo mnoho lidí k tomu, aby se odvrátili od náboženství. A tím jsem v naší současností.

Vést rozhovor s těmi, kterým je náboženství cizí

Co znamená christianizace Čech a Moravy dnes? Jaký smysl má oslavovat svatou Ludmilu v zemi, ve které se křesťanství stalo velmi okrajovou záležitostí? Hrajeme historické divadlo? Návštěvu muzea? Kde je Ludmila dnes? Co je naše poslání dnes, když se zamyslíme nad slovy apoštola Pavla? „Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony.“ Buď svědkem jako Ježíš Kristus, který „před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví“, stejně jako mnozí z generace našich prarodičů a rodičů vydali svědectví o Kristu a Církvi před komunistickými pronásledovateli.

Já jsem v těchto dnech opět četl slova papeže Benedikta, která pronesl při své návštěvě České republiky v r. 2009. Považuji je stejně jako dříve za prorocké. On pokládá sobě i nám otázku, co znamená být křesťanem v zemi, kde velkou část tvoří lidé bez náboženského vyznání, jak říkáte „něcisté“, a kde křesťané jsou menšinou. Znamená to uzavřít se a vytvořit si malý křesťanský svět? Papež Benedikt říká, jak velmi se ho dotkla veliká srdečnost a radost, která mu byla všude prokazována. Ale říká, že když mluvíme o nové evangelizaci, mnoho lidí se zhrozí a zalekne. Nechtějí se stát objektem misie a vydat všanc svobodu jejich myšlení a chtění. Ale otázka po Bohu zůstává přítomná pro každého, i když nemůže uvěřit konkrétnímu způsobu, jakým se k nám obrací.

Za christianizací před 1100 lety stáli jistě i politické a kulturní důvody. Ale toto vynoření národů z mlh pohanství je v podstatě také výrazem hledání a touhy po světle jediného Boha, síly evangelia. Papež Benedikt mluví v této souvislosti o touze po Čistém a Velkém, po neznámém Bohu a vybízí nás k rozhovoru s těmi, kterým jsou náboženství cizí, jejichž Bůh je neznámý a kteří přesto nezůstávají bez Boha a chtěli by se ho jako Neznámého alespoň dotknout. Tak popisuje papež Benedikt svoji zkušenost ze setkání se zemí sv. Ludmily a sv. Václava v r. 2009, která je dnes považována za velmi silně sekularizovanou zemi.

Rozsévač neprožívá nic jiného než neúspěch

Co znamená dnes slavit sv. Ludmilu? Má dnes ještě co říci? Ctíme ji jako mučednici. Tertulian říká: sanguis martyrum semen christianorum „Krev mučedníků se stane semenem nových křesťanů.“ Ježíšovo podobenství v evangeliu to může objasnit: Rozsévač, který jde na pole zasít semeno, neprožívá téměř nic jiného než neúspěch: semeno nevyklíčí, protože je zašlapáno na cestě, je sezobáno nebeskými ptáky, uschne na kamenité půdě, je udušeno trny. Všechno to vypadá velmi beznadějně. Zdá se, že veškeré naše lidské úsilí zasévat a šířit víru bylo marné.

Ale sem tam je dobrá půda a najednou jsou tu nepochopitelně dobré výnosy, daleko za hranicí všeho myslitelného, ​​dokonce až stonásobné. Život a smrt sv. Ludmily přinesla hojné ovoce. Jen v minulosti?

Věříme, že svatí jsou přítomni? Že nebe působí nyní a dnes? Svatí žijí! Nejsou v muzeu! Jsou stále činí i dnes. Proč bychom se jinak s důvěrou modlili: Svatá Ludmilo, oroduj za nás! AMEN