Někteří z těch, kdo se dostanou k moci,
projevují navenek nadřazenost
vyplývající z jejich sebeuspokojení.
Přesně tak se chovají falešní proroci.
Takoví lidé bývají neprávem nazýváni
učedníky a mistry zbožnosti.
Snaží se očišťovat druhé
předtím, než očistili sebe.
Právě tihle lidé končí tím,
že znetvořují samu zbožnost.
Jejich chování rozhodně nesvědčí o tom,
že jim patří ona důstojnost, kterou se chlubí.
Takoví lidé padají
do jedné z následujících pastí:
buď druhým promíjejí příliš,
protože sami potřebují hodně prominout,
což je nejlepší cesta k tomu,
aby se zlu vyučovalo místo toho,
aby bylo vykořeněno,
nebo skrývají vlastní slabost
pod háv tvrdosti své autority.
