Lidé, kterým byla v mládí křesťanská víra vnucena, ji nepoznali tak, aby ji přijali za svou.
Mnohdy pak víru opouštějí a mají dojem, že se osvobodili.
Autentická víra je něco jiného než pokroucené křesťanství
Lidé, kterým byla v mládí křesťanská víra a hlavně křesťanská životní praxe vnucena a kteří ji nepoznali tak, aby ji přijali za svou, poté mnohdy víru opouštějí a mají dojem, že se skutečně osvobodili. V tom případě se ale pravděpodobně osvobodili od pokrouceného křesťanství, a ne od autentické víry, která je obohacující a pro celý život člověka nosná.
Pokud se totiž člověk dopracuje k víře, v níž se setkává s Ježíšem a přijímá ho za zásadního životního přítele, vzor a jistotu, pak získává jedinečný klíč ke svobodě. Poznává někoho, kdo ho osvobozuje od strachu, od zla, od hledání štěstí tam, kde není, i od falešných životních vůdců. Pokud člověk takříkajíc „neví, čí je“, bude snáze manipulovatelný, ovladatelný kdekým, bude věřit podvodným vůdcům a může se stát tím, kdo svůj život prohrává.
Křesťanství je ohromná opora
Křesťanství není kouzelný proutek, který člověka ochrání od každého omylu. Je to ale ohromná opora, která stojí na Boží lásce a věrnosti a na dvoutisícileté zkušenosti církve. Nese v sobě pravdu, úspěšně testovanou po dvě tisíciletí našich dějin. Dává člověku v životě zakoušet nezištnou lásku, kterou ho miluje Bůh, milosrdenství, které v té míře jinde nenajde, i lásku těch, kteří z Boží lásky žijí. Vede ho k tomu, aby místo oplácení zlým za zlé odpouštěl, aby místo usilovného kalkulování, co se mu vyplatí a co ne, byl schopen nezištně lásku rozdávat, a tak žít bohatý život i v chudobě a nesnázích, zažívat štěstí i při mnohé smůle a v neposlední řadě být obohacením pro své okolí, i když třeba žádným bohatstvím nevyniká. A pohled do dějin i vnímání života svatých mužů a žen nám tyto skutečnosti přibližují „na živo“.
Co lepšího si pro vlastní dítě přát?
