ke kněžství a k zasvěcenému životu. /14.4. – 21.4. 2002/
Je obdivuhodné, s jakým úsilím každoročně Svatý otec svolává církev na celém světě ke společné intenzivní modlitbě, která přivádí křesťanské společenství k nepřetržité a usilovné prosbě k Bohu za povolání.
Je obdivuhodné, s jakým úsilím každoročně Svatý otec svolává církev na celém světě ke společné intenzivní modlitbě, která přivádí křesťanské společenství k nepřetržité a usilovné prosbě k Bohu za povolání.
Letos církev koná již třicátý devátý světový den modliteb. Při této příležitosti posílá papež všem biskupům, kněžím a věřícím poselství, slovo orientace a výzvu ke spojení ve společném úmyslu týdne modliteb.
Ve svém poselství předkládá jako společný úmysl „Povolání ke svatosti“ - jako povolání všech věřících. V apoštolském listě Novo millennio ineunte označuje svatost za pastorační prioritu, „neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení“. (1 Sol 4, 3) „Každé povolání je v církvi ve službě svatosti,“ říká papež, „avšak u některých, jako jsou povolání ke kněžské službě a zasvěcenému životu, je tomu způsobem jedinečným.“ (Poselství, čl. 2)
Druhou prioritou je modlitba – prostě „znovu začít u Krista“ (tamtéž, čl. 29). „V modlitbě se rozvíjí dialog s Kristem … ´zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás´. (Jan 15, 4) Tato vzájemnost je samotnou podstatou, duší křesťanského života, nezbytnou podmínkou jakékoliv autentické pastorační činnosti. V našem nitru ji působí Duch svatý a ona nás skrze Krista a v Kristu uschopňuje kontemplovat tvář Boha Otce. Osvojit si tuto trinitární logiku křesťanské modlitby … je vrcholem a zdrojem křesťanského života církve…“ (tamtéž) Ať se také naše modlitební úsilí ve vzájemném společenství stane opravdovým setkáním s Kristem.
Ze zkušenosti víme, že nová povolání k zasvěcenému životu jsou vzbuzována převážně svatostí života zasvěcených osob. Oni jsou a „mají především být svědky svatosti služby, kterou obdržely jako dar … Svým příkladem a učením zviditelňují – zvláště mladé generaci – strhující dobrodružství, které je určeno tomu, kdo se ve stopách Božského Mistra rozhodne zcela patřit Bohu a obětuje sám sebe, aby každý člověk mohl mít život v plnost (srov. Jan 10, 10)“ (Poselství, čl. 4).
Povolání ke kněžské službě „je v podstatě povoláním ke svatosti v té formě, která vyplývá ze svátosti kněžství. Svatost je důvěrný vztah s Bohem…“ (Pastores dabo vobis, 33) Ježíš povolává apoštoly, „aby byli s ním“, (Mt 3, 11) v přednostním, důvěrném vztahu. Prosme tedy za znovuobjevení svatosti chápané v podstatě jako příslušnost k tomu, který je Svatý. Prosme za to, aby zasvěcené osoby potvrzovaly svatostí života to, co hlásají a slaví. A tato autentičnost (která je Boží autentičností) ať se dotkne duší zcitlivěných Duchem svatým a toužících po blízkosti Boha, po setkání s ním v moři povrchnosti a hektiky dnešního života.
Žehná kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský
Ve svém poselství předkládá jako společný úmysl „Povolání ke svatosti“ - jako povolání všech věřících. V apoštolském listě Novo millennio ineunte označuje svatost za pastorační prioritu, „neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení“. (1 Sol 4, 3) „Každé povolání je v církvi ve službě svatosti,“ říká papež, „avšak u některých, jako jsou povolání ke kněžské službě a zasvěcenému životu, je tomu způsobem jedinečným.“ (Poselství, čl. 2)
Druhou prioritou je modlitba – prostě „znovu začít u Krista“ (tamtéž, čl. 29). „V modlitbě se rozvíjí dialog s Kristem … ´zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás´. (Jan 15, 4) Tato vzájemnost je samotnou podstatou, duší křesťanského života, nezbytnou podmínkou jakékoliv autentické pastorační činnosti. V našem nitru ji působí Duch svatý a ona nás skrze Krista a v Kristu uschopňuje kontemplovat tvář Boha Otce. Osvojit si tuto trinitární logiku křesťanské modlitby … je vrcholem a zdrojem křesťanského života církve…“ (tamtéž) Ať se také naše modlitební úsilí ve vzájemném společenství stane opravdovým setkáním s Kristem.
Ze zkušenosti víme, že nová povolání k zasvěcenému životu jsou vzbuzována převážně svatostí života zasvěcených osob. Oni jsou a „mají především být svědky svatosti služby, kterou obdržely jako dar … Svým příkladem a učením zviditelňují – zvláště mladé generaci – strhující dobrodružství, které je určeno tomu, kdo se ve stopách Božského Mistra rozhodne zcela patřit Bohu a obětuje sám sebe, aby každý člověk mohl mít život v plnost (srov. Jan 10, 10)“ (Poselství, čl. 4).
Povolání ke kněžské službě „je v podstatě povoláním ke svatosti v té formě, která vyplývá ze svátosti kněžství. Svatost je důvěrný vztah s Bohem…“ (Pastores dabo vobis, 33) Ježíš povolává apoštoly, „aby byli s ním“, (Mt 3, 11) v přednostním, důvěrném vztahu. Prosme tedy za znovuobjevení svatosti chápané v podstatě jako příslušnost k tomu, který je Svatý. Prosme za to, aby zasvěcené osoby potvrzovaly svatostí života to, co hlásají a slaví. A tato autentičnost (která je Boží autentičností) ať se dotkne duší zcitlivěných Duchem svatým a toužících po blízkosti Boha, po setkání s ním v moři povrchnosti a hektiky dnešního života.
Žehná kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský
