Člověk, který se snaží nalézt vnitřní ticho a usebrání, získává jiný vztah ke všem věcem. Mlčení, modlitba, meditace a soulad s vlastním nitrem nám nově otvírají oči. Učíme se obdivovat Boží stvoření, žasnout nad ním a hlouběji vnímat události a věci v jejich původní podobě.

Meditovat stvoření znamená žít postoj naslouchání a přijímání, jenž dovoluje věcem být tím, čím jsou. Pozorujeme je, aniž bychom se je pokoušeli ovládnout anebo přivlastnit. Kdo se neustále snaží chovat jako pán všeho, co mu přijde do cesty, nedokáže žít hlubokým životem. Dopřejme událostem a věcem možnost, aby nám zjevovaly své vlastní poselství.

Vyjdeme-li si tak na procházku do lesa, nemusíme myslet na to, co z toho budeme mít. Připusťme jen, aby nám les vyšel v ústrety takový, jaký skutečně je, dovolme, aby na nás působil.
 
Zpracováno podle knihy W. Stinissena I dnes je den Boží – rozjímaní na celý rok,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)