Poselství Svatého otce Benedikta XVI. u příležitosti XIV. světového dne nemocných 11.2.2006.
Drazí bratři a sestry,
11.2.2006, v den liturgické památky blahoslavené Panny Marie Lurdské, se uskuteční XIV. světový den nemocných. V minulém roce tento Světový den proběhl v mariánském svatostánku v Mvolyé v Yaoundé (Kamerun) a při této příležitosti věřící a jejich pastýři znovu potvrdili ve jménu celého afrického světadílu své pastorační úsilí ve prospěch nemocných. Nadcházející světový den se uskuteční v australském Adelaide a vše vyvrcholí slavením eucharistie v katedrále zasvěcené sv. Františku Xaverskému, neúnavnému misionáři východních národů. Při této příležitosti se církev chce se zvláštní starostlivostí sklonit k trpícím a tím obrátit pozornost veřejného mínění k problémům spojeným s mentálními poruchami, které v současné době postihují pětinu lidstva a vytvářejí skutečný společenský a zdravotní výjimečný stav. Pamětliv pozornosti, kterou můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. věnoval této každoroční události, chci také já, milí bratři a sestry, být duchovně přítomen na Světovém dni nemocných, abych se spolu s účastníky zastavil a přemýšlel o situaci duševně nemocných ve světě a povzbudil úsilí církevních společenství, aby jim vydávalo svědectví o něžném milosrdenství Páně.
V mnoha zemích ještě neexistují v této oblasti žádné zákony, v jiných zemích zase chybí jasná politika týkající se duševního zdraví. Dále je potřeba poznamenat, že kromě znepokojujícího počtu mrtvých zanechalo protahování ozbrojených konfliktů v různých částech světa, sled hrozných přírodních katastrof, rozšíření terorismu ve značném počtu těch, kteří přežili psychická traumata, někdy těžko napravitelná. V zemích s vysoce rozvinutou ekonomikou odborníci shledávají, že v zárodku nových forem duševních neduhů lze nalézt i negativní vliv krize morálních hodnot. To zvyšuje pocit osamělosti a podkopává či dokonce boří tradiční formy společenské soudržnosti, počínaje institucí rodiny a vede k tomu, že nemocní, zvláště s duševní poruchou, jsou odstrkováni a často považováni za břímě pro rodinu a společnost. Chtěl bych zde poděkovat těm, kteří různými způsoby a na různých úrovních usilují o to, aby neupadal duch solidarity, ale aby se vytrvalo v péči o tyto naše bratry a sestry a nalézala se inspirace v ideálech a principech lidských i evangelijních.
Povzbuzuji proto snahy každého, kdo se zasazuje o přístup každého mentálně postiženého k potřebné léčbě. Bohužel, v mnoha částech světa služby pro tyto nemocné chybí, nebo jsou zcela nedostatečné, a nebo ve stavu úpadku. Společnost ne vždy přijímá duševně postižené s jejich omezeními, a proto se objevují rovněž problémy se zajištěním potřebných lidských a finančních zdrojů. Je třeba uvést do souladu přiměřenou léčbu a novou citlivost k této poruše, aby byla dána možnost pracovníkům v této oblasti účinněji pomáhat nemocným a jejich rodinám, které by samy nebyly schopny se odpovídajícím způsobem postarat o své příbuzné v nesnázích. Nadcházející Světový den nemocných je vhodnou příležitostí vyjádřit solidaritu rodinám, jež pečují o duševně nemocné osoby.
Rád bych se nyní obrátil na vás, milí bratři a sestry, kteří jste zkoušeni nemocemi, a vyzval vás, abyste společně s Kristem nabídli vaše utrpení Otci, s ujištěním, že každá zkouška přijatá s odevzdaností je záslužná a přivolává Boží slitování na celé lidstvo. Oceňuji všechny ty, kteří o vás pečují v asistenčních zařízeních, v denních střediscích, v diagnostických a pečovatelských centrech, a vybízím je, aby se všemožně snažili o to, aby nikdy nechyběla lékařská, sociální a pastorační péče těm, kdo ji potřebují, péče, jež respektuje důstojnost každé lidské bytosti. Církev, obzvláště prostřednictvím činnosti kaplanů, vám bude stále nabízet svou pomoc, dobře si vědoma toho, že je povolána projevovat Kristovu lásku a podporu těm, kteří trpí, i vůči těm, kteří o ně pečují. Pastoračním pracovníkům, sdružením a neziskovým organizacím doporučuji konkrétními formami a iniciativami podporovat rodiny, které mají na starost duševně nemocné, vůči nimž, doufám, se bude rozrůstat a šířit kultura přijetí a spoluúčasti, rovněž díky vhodným zákonům a léčebným plánům, předpokládajícím dostatečné zdroje pro konkrétní využití. Formace a nové školení personálu působícího v tak citlivé oblasti společnosti jsou potřebné jako nikdy předtím. Každý křesťan je podle vlastního svěřeného úkolu a vlastní zodpovědnosti povolán přispívat k tomu, aby byla uznávána, respektována a prosazována důstojnost těchto našich bratří a sester.
Duc in altum! Toto pozvání Krista Petrovi a apoštolům adresuji církevním společenstvím rozptýleným ve světě, a zvláště těm lidem, kteří slouží nemocným, aby s pomocí Panny Marie, Salus infirmorum, svědčili o dobrotě a otcovské starostlivosti Boha. Svatá Panno, posiluj ty, kteří jsou postiženi nemocí, a podporuj ty, kteří jako dobrý Samaritán tiší jejich tělesné a duševní rány. Vzpomínám na vás všechny ve svých modlitbách a zároveň rád všem udílím své požehnání.
Vatikán, 8.12.2005
Benedikt XVI.
***
Se svolením převzato z: TS ČBK
11.2.2006, v den liturgické památky blahoslavené Panny Marie Lurdské, se uskuteční XIV. světový den nemocných. V minulém roce tento Světový den proběhl v mariánském svatostánku v Mvolyé v Yaoundé (Kamerun) a při této příležitosti věřící a jejich pastýři znovu potvrdili ve jménu celého afrického světadílu své pastorační úsilí ve prospěch nemocných. Nadcházející světový den se uskuteční v australském Adelaide a vše vyvrcholí slavením eucharistie v katedrále zasvěcené sv. Františku Xaverskému, neúnavnému misionáři východních národů. Při této příležitosti se církev chce se zvláštní starostlivostí sklonit k trpícím a tím obrátit pozornost veřejného mínění k problémům spojeným s mentálními poruchami, které v současné době postihují pětinu lidstva a vytvářejí skutečný společenský a zdravotní výjimečný stav. Pamětliv pozornosti, kterou můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. věnoval této každoroční události, chci také já, milí bratři a sestry, být duchovně přítomen na Světovém dni nemocných, abych se spolu s účastníky zastavil a přemýšlel o situaci duševně nemocných ve světě a povzbudil úsilí církevních společenství, aby jim vydávalo svědectví o něžném milosrdenství Páně.
V mnoha zemích ještě neexistují v této oblasti žádné zákony, v jiných zemích zase chybí jasná politika týkající se duševního zdraví. Dále je potřeba poznamenat, že kromě znepokojujícího počtu mrtvých zanechalo protahování ozbrojených konfliktů v různých částech světa, sled hrozných přírodních katastrof, rozšíření terorismu ve značném počtu těch, kteří přežili psychická traumata, někdy těžko napravitelná. V zemích s vysoce rozvinutou ekonomikou odborníci shledávají, že v zárodku nových forem duševních neduhů lze nalézt i negativní vliv krize morálních hodnot. To zvyšuje pocit osamělosti a podkopává či dokonce boří tradiční formy společenské soudržnosti, počínaje institucí rodiny a vede k tomu, že nemocní, zvláště s duševní poruchou, jsou odstrkováni a často považováni za břímě pro rodinu a společnost. Chtěl bych zde poděkovat těm, kteří různými způsoby a na různých úrovních usilují o to, aby neupadal duch solidarity, ale aby se vytrvalo v péči o tyto naše bratry a sestry a nalézala se inspirace v ideálech a principech lidských i evangelijních.
Povzbuzuji proto snahy každého, kdo se zasazuje o přístup každého mentálně postiženého k potřebné léčbě. Bohužel, v mnoha částech světa služby pro tyto nemocné chybí, nebo jsou zcela nedostatečné, a nebo ve stavu úpadku. Společnost ne vždy přijímá duševně postižené s jejich omezeními, a proto se objevují rovněž problémy se zajištěním potřebných lidských a finančních zdrojů. Je třeba uvést do souladu přiměřenou léčbu a novou citlivost k této poruše, aby byla dána možnost pracovníkům v této oblasti účinněji pomáhat nemocným a jejich rodinám, které by samy nebyly schopny se odpovídajícím způsobem postarat o své příbuzné v nesnázích. Nadcházející Světový den nemocných je vhodnou příležitostí vyjádřit solidaritu rodinám, jež pečují o duševně nemocné osoby.
Rád bych se nyní obrátil na vás, milí bratři a sestry, kteří jste zkoušeni nemocemi, a vyzval vás, abyste společně s Kristem nabídli vaše utrpení Otci, s ujištěním, že každá zkouška přijatá s odevzdaností je záslužná a přivolává Boží slitování na celé lidstvo. Oceňuji všechny ty, kteří o vás pečují v asistenčních zařízeních, v denních střediscích, v diagnostických a pečovatelských centrech, a vybízím je, aby se všemožně snažili o to, aby nikdy nechyběla lékařská, sociální a pastorační péče těm, kdo ji potřebují, péče, jež respektuje důstojnost každé lidské bytosti. Církev, obzvláště prostřednictvím činnosti kaplanů, vám bude stále nabízet svou pomoc, dobře si vědoma toho, že je povolána projevovat Kristovu lásku a podporu těm, kteří trpí, i vůči těm, kteří o ně pečují. Pastoračním pracovníkům, sdružením a neziskovým organizacím doporučuji konkrétními formami a iniciativami podporovat rodiny, které mají na starost duševně nemocné, vůči nimž, doufám, se bude rozrůstat a šířit kultura přijetí a spoluúčasti, rovněž díky vhodným zákonům a léčebným plánům, předpokládajícím dostatečné zdroje pro konkrétní využití. Formace a nové školení personálu působícího v tak citlivé oblasti společnosti jsou potřebné jako nikdy předtím. Každý křesťan je podle vlastního svěřeného úkolu a vlastní zodpovědnosti povolán přispívat k tomu, aby byla uznávána, respektována a prosazována důstojnost těchto našich bratří a sester.
Duc in altum! Toto pozvání Krista Petrovi a apoštolům adresuji církevním společenstvím rozptýleným ve světě, a zvláště těm lidem, kteří slouží nemocným, aby s pomocí Panny Marie, Salus infirmorum, svědčili o dobrotě a otcovské starostlivosti Boha. Svatá Panno, posiluj ty, kteří jsou postiženi nemocí, a podporuj ty, kteří jako dobrý Samaritán tiší jejich tělesné a duševní rány. Vzpomínám na vás všechny ve svých modlitbách a zároveň rád všem udílím své požehnání.
Vatikán, 8.12.2005
Benedikt XVI.
***
Se svolením převzato z: TS ČBK
