Ze zkušeností i z teorie vyplývá, že pedagogicky a katecheticky je nejméně vhodné začínat přípravu teologickým výkladem a odvíjet ji především od teologie křtu a prvotního hříchu. Zde totiž nelze zpravidla navázat ani na očekávání rodičů, se kterým přicházejí, ani na jejich dosavadní znalosti a zkušenosti.
Kromě toho je řeč o hříchu (byť prvotním či dědičném – to je většinou pro rodiče neznámý pojem) ve spojení s dítětem – nemluvnětem, které je obecně chápáno jako ztělesnění nevinnosti, v této fázi pro rodiče málo přijatelná, až odpuzující. Katechismus katolické církve uvádí v pasáži o prvotním hříchu zajímavě formulovanou myšlenku, když říká: I když Boží lid Starého zákona narážel na bolestný stav lidstva ve světle příběhu o pádu, o němž vypráví Genese, přesto nebyl schopen pochopit poslední význam tohoto příběhu, protože se zjevuje jen ve světle smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Je nutno znát Krista jako pramen milosti, abychom poznali Adama jako zdroj hříchu.

Jako velmi vhodné se ukazuje odvíjet rozhovor a poučení o křtu od starosti, které rodiče o dítě přirozeně mají a od vlastních křestních obřadů, respektive od úkolů, které mají rodiče při obřadu zastat.

Ze samého řádu stvoření vyplývá, že služba i poslání rodičů při křtu dětí má větší důležitost než poslání kmotrů:
Před udělením křtu mnoho záleží na tom, aby se rodiče vědomě připravovali na udělení této svátosti, vedeni vlastní vírou i s pomocí svých přátel a ostatních členů společenství. Ať k tomu používají vhodných prostředků jako jsou knihy, listy či katechismy, určené rodinám.


***

Ukázka z publikace Příprava rodičů na křest dítěte.

***

Další texty k tématu křest naleznete zde


Další texty k tématu pastorační péče naleznete zde.