Prorok Jonáš
Velká byla Jonášova umíněnost
a velká byla jeho lehkomyslnost.
Utíkal před Pánem, domnívaje se,
že unikne jeho pronásledování
a najde nějaký bezpečný úkryt na místě,
kde ho Boží moc nedostihne.
Hospodin však sledoval lehkomyslníkovu stopu
i jeho podvody a zahnal ho do nitra velké ryby.
Když Jonáš v břichu leviatana přemýšlel o svém osudu,
nedokázal pochopit, proč si Hospodin vybral za proroka
umíněného bázlivce toužícího po pohodlném a bezstarostném životě,
požitkáře, který se rád dobře nají a napije, pořádně vyspí,
podvodníka předstírajícího, že neslyší Hospodinovo volání.
„Možná by bylo lepší,“ hovořil Jonáš k Hospodinu,
„kdyby sis vybral za proroka nějakého moudrého muže,
připraveného reagovat na každý Tvůj sebemenší pokyn,
poctivého člověka, bez výhrady naslouchajícího Tvým slovům,
spravedlivého muže, který nedokáže ani utíkat,
ani kličkovat, ani se skrývat!“
Tyto logické argumenty nezabraly.
Jonáš se smířil se svým osudem,
poslušně vykonal všechny Hospodinovy pokyny
a věrně sloužil až do konce svých dnů,
přestože nikdy nepochopil,
proč si Hospodin zvolil jeho zbabělost a neposlušnost
za nástroj svých nekonečně moudrých záměrů.
