- K čemu jsou hranice
- zdravá symbióza a autonomie
- kvalita hranic
- hranice a zdravotník
- hranice zdravotníka křesťana
- hranice zaměstnavatele – křesťana
- obrana
K čemu jsou hranice
egocentrismus pomáhá přežití
paradoxy hranic
bez hranice nemůže být samostatně definovaná existence (důsledkem je rozpuštění se v jiném prostoru)
bez hranice není bezpečí
důsledkem je ohrožení a obava z pohlcení, ze smrti
bez zrušení hranice není svobody
obavy : nebudu přijímán, milován tím, se kterým jsem tvořil jednotu – někdy až symbiotickou
zdravá symbióza a autonomie
poskytuje bezpečí a pohodlí = vyplavuje endorfiny
autonomie
poskytuje svobodu a vzrušení = vyplavuje adrenalin
historie osobních hranic
symbióza matka – dítě (in utero = faktická, v prvním roce reálně žitá, ve druhém a třetím roce = vytváření pojmu Já a Ne-já („já nechci !“)
puberta
zamilovanost, láska, přátelství
dospělost
stáří
kvalita hranic
dostatečně pevná, ale propustná – v dialogu změnitelná
hranice příliš pevné
obrana proti ztrátě (nedovolím uniknout, opustit vztah: matka + dítě; partneři; terapeut, pomáhající + klient)
obrana proti nepříteli (sektáři všech možných názorů – rasisté, nacionalisté, ekologové, makrobiotici, křesťané a vůbec všelijak věřící)
hranice příliš volné
nedovolují dozrát a převzít odpovědnost (dítě se nemůže stát dospělým)
hranice měnlivé
nedovolují orientovat se ve vztahu a vedou k chaosu = nedovolí dozrát k umění vytvářet zdravé hranice
rezignace na vlastní hranice – asymetrický vztah
dospělého a dítěte
vztah mravného a provinilého (zodpovědného a nezodpovědného) – specifika vztahu křesťanských partnerů
schopného a neschopného
zdravého a nemocného
vztah pečujícího a pečovaného
(v některých fázích vztahu může jít ale o zralé řešení !)
jak poznáme existenci hranic ?
v lepším případě je nepoznáme a přitom budeme všichni dospělí a spokojení
hranice a zdravotník
terapeutický vztah není běžný lidský vztah – to by mělo být pro obě strany zřejmé
autenticita (ale omezená)
empatie = vcítění, ne soucit a lítost
osobní zralost jako předpoklad dobrých hranic (zakotvení ve vztazích a ve světě)
nebezpečí hranic vztahu
soucit místo empatie
obětování se pro pacienta (pro „dobrou“ věc)
pocit sebepotvrzení probíhajícím vztahem zdravotníka s pacientem
pocit splácení dluhu
hranice autentičnosti : jaké své projevy máme tlumit ?
jistě nenáladu, otrávenost, vztek…
humor může odlehčit, ale i zranit nebo znevážit; pro vztahovačného klienta může být zdrojem nedůvěry
otevřeně vyjádřený vyjasněný (zrale pozitivní) vztah ke smrti zdravotníka může být pro pacienta nepochopitelný a proto nevěrohodný
nevhodná míra sebeotevření
poznání svých schopností – s jakým klientem dokážeme a nedokážeme pracovat
hranice zdravotníka křesťana
častěji než u nekřesťanů prožíváme případný neúspěch v práci nebo ve vztahu s pacientem jako neúspěch aplikace našeho křesťanství
někdy také jako důkaz toho, že „…na tomto světě musí křesťané trpět, ale uvidíme jednou v nebi !...“
manipulujeme svým kolegou křesťanem – „…obraťte se na něj, ten je náš, ten vám pomůže ( mimo pořadník, ve svém volnu…)…“ – vzniká tím křesťanská zdravotnická mafie = společenství, kde určující dynamikou není prožívaná síla světonázoru, láska k bližnímu, ani profesionalita, ale příslušnost ke skupině – tak jako kdysi soudružství nespojovalo proletáře všech zemí silou myšlenky, ale členy místní stranické organizace silou výměnného obchodu
manipuluje pacientem – pacient je v oslabeném postavení ve vztahu se zdravotníkem a může být zároveň i blízko své smrti – to je příhodný terén pro zdravotníka, který chce pacienta zachránit pro věčné království i proti pacientově vůli
hranice zaměstnavatele – křesťana
nebo naopak toleruje neprofesionalitu, vyváženou žádoucím světonázorem
nárokuje si práci v oblasti, kterou považuje za doménu křesťanů zdravotnictví vůbec, a některé její okruhy zvlášť – např. péče o umírající– naše křesťanství nenahradí profesionalitu (kéž by se nám podařilo obojí spojit) – je třeba vědět, kdy mám povinost být zdravotníkem a zda vůbec vznikne prostor otevřeně vystoupit jako křesťan
obrana
naučit se říkat ne – tím, že někomu poskytnu svojí péči, tak jí neposkytnu někomu jinému; tím jiným může být jiný pacient, který mne potřebuje, ale může to být také moje rodina, moji přátelé, ale především já sám – nevěnuji se sobě, chátrám tělesně, psychicky i duchovně a skončím jako špatně vyždímaný hadr – co s ním se dozvídáme v podobenství o soli
závěr s evangelistou:
ze setkání křesťanských zdravotníků,
Praha, 20.5.2006