Představa o Bohu vzniká již v prvních letech života a je ovlivňována prostředím, v němž se dítě nalézá. Je zakořeněna mimo podílu Boží milosti i v lidské zkušenosti; v tom, jak tuto zkušenost zprostředkují otec a matka. Pokud se jedná o příliš mnoho stereotypu, hrozí, že se dětská fantazie zúží, spíše je zde potřebný rozvoj.
Dítě ve své představě navazuje na konkrétní zkušenosti se svým prostředím. Zpočátku zejména matka je vnímána jako první "symbol Boha". Pouze časem dítě zjišťuje, že není jediná, kdo jej obklopuje. Dítě postupně chápe, že za ní je ještě cosi většího, což ještě umocňuje společná modlitba s dítětem Dětem je třeba zprostředkovat hlavně tři důležité prvky a to navíc rovnoměrně a vyváženě:
1. Bůh je osobní - je důležitý pro mě a můj osobní život, osobně mě miluje a věrně mě doprovází
2. Bůh je zároveň univerzální - zároveň svět převyšuje a je na světě nezávislý, není vázán přírodními zákony, je tu pro všechny lidi stejně
3. Bůh je někdo úplně jiný - je tajemství, které člověk nikdy nezměří a neprozkoumá
Rozporné představy o Bohu
Vědomé a nevědomé představy o Bohu v člověku jsou velice protikladné. Např. kněz hlásá ve svých kázáních a rozhovorech dobrého a milosrdného Boha, který lidi miluje. Ovšem on sám se nevědomky vylučuje z této Boží dobroty a lásky. Další rozpor bývá mezi zprostředkovanou a osobně zakoušenou představou Boha. Zvláště děti často žijí ne vědomě zprostředkovanou, nýbrž nevědomou, "potlačenou" představou Boha svých rodičů a vychovatelů. Rozporně prožívají Boha také ty děti, jejichž rodiče se při výchově odvolávají na Boží autoritu, zároveň však svůj vlastní život na Boha nezaměřují a neřídí se jeho pokyny. Podobné rozpory dále vznikají, jestliže otec a matka zprostředkovávají velmi rozdílné představy o Bohu.
Na vznik dětské představy o Bohu mají nejsilnější vliv rodiče. Vztah rodičů a dítěte je na vztah k Bohu přenášen. Tato původní představa o Bohu se může později zkorigovat prostřednictvím nových náboženských zkušeností a hlavně díky Boží milosti. Takže rodiče, nezoufejte, nikdo není dokonalý!
***
Ukázka z Úvodu do duchovního života - text přednášek naleznete v plném znění zde.
Další texty k tématu Bůh naleznete zde
Další texty k tématu výchova naleznete zde
Další texty k tématu rodina naleznete zde.
1. Bůh je osobní - je důležitý pro mě a můj osobní život, osobně mě miluje a věrně mě doprovází
2. Bůh je zároveň univerzální - zároveň svět převyšuje a je na světě nezávislý, není vázán přírodními zákony, je tu pro všechny lidi stejně
3. Bůh je někdo úplně jiný - je tajemství, které člověk nikdy nezměří a neprozkoumá
Rozporné představy o Bohu
Vědomé a nevědomé představy o Bohu v člověku jsou velice protikladné. Např. kněz hlásá ve svých kázáních a rozhovorech dobrého a milosrdného Boha, který lidi miluje. Ovšem on sám se nevědomky vylučuje z této Boží dobroty a lásky. Další rozpor bývá mezi zprostředkovanou a osobně zakoušenou představou Boha. Zvláště děti často žijí ne vědomě zprostředkovanou, nýbrž nevědomou, "potlačenou" představou Boha svých rodičů a vychovatelů. Rozporně prožívají Boha také ty děti, jejichž rodiče se při výchově odvolávají na Boží autoritu, zároveň však svůj vlastní život na Boha nezaměřují a neřídí se jeho pokyny. Podobné rozpory dále vznikají, jestliže otec a matka zprostředkovávají velmi rozdílné představy o Bohu.
Na vznik dětské představy o Bohu mají nejsilnější vliv rodiče. Vztah rodičů a dítěte je na vztah k Bohu přenášen. Tato původní představa o Bohu se může později zkorigovat prostřednictvím nových náboženských zkušeností a hlavně díky Boží milosti. Takže rodiče, nezoufejte, nikdo není dokonalý!
***
Ukázka z Úvodu do duchovního života - text přednášek naleznete v plném znění zde.
Další texty k tématu Bůh naleznete zde
Další texty k tématu výchova naleznete zde
Další texty k tématu rodina naleznete zde.
