"Petrův úřad vykonával s neúnavným misionářským úsilím a vynakládal všechny své síly na to, aby jeho láskyplnou péči pocítily všechny církve a všichni lidé." uvádí se v tzv. Rogitu, což je text o zesnulém papeži, který se vkládá do rakve. Jedná se o notářský akt, který obsahuje souhrnné informace o životě a díle zemřelého a je podepsán svědky uložení jeho ostatků do rakve. Přinášíme Vám oficiální překlad Rogita Jana Pavla II. z latinského originálu.
Do rakve Jana Pavla II. byly kromě Rogita uloženy také mince a medaile vydané během jeho pontifikátu.
Mezi svědky podepsanými pod textem Rogita jsou: kardinál kamerlengo (komorník), tři kardinálové, představitelé jednotlivých stupňů, kardinál arcikněz Vatikánské baziliky, kardinál, který byl státním sekretářem Vatikánu, kardinál vikář papeže pro město Řím, substitut (vyšší úředník) vatikánského Státního sekretariátu, dále prefekt Papežského domu, bývalý almužník Nejvyššího velekněze, vicekamerlengo (zástupce komorníka), zástupci kapituly při Svatopetrské bazilice, sekretář zesnulého papeže a jeho blízcí.
Rogitum - oficiální překlad z latinského originálu:
Smrt, uložení a pohřbení Jana Pavla II. blahé paměti
Ve světle Krista Zmrtvýchvstalého, dne 2. dubna L.P. 2005, ve 21 hodin a 37 minut večer, když se končil sobotní den a vstupovali jsme do neděle velikonočního oktávu, která je zároveň nedělí Božího milosrdenství, odešel z tohoto světa k Otci milovaný pastýř církve, Jan Pavel II. Jeho odchod doprovázela modlitbami celá církev, zvláště pak mládež.
Jan Pavel II. byl 264. papežem. Vzpomínka na něj zůstává v srdcích celé církve i všech lidí.
Karol Wojtyła, který byl zvolen papežem 16. října 1978, se narodil ve Wadowicích, ve městě vzdáleném asi 50 km od Krakova, 18. května 1920 a po dvou dnech byl pokřtěn ve farním kostele knězem Františkem Zakem. Ve věku devíti let přijal první svaté přijímání a v osmnácti letech byl biřmován.
Studia, kterým se věnoval, musel přerušit, protože nacisté uzavřeli vysoké školy. Proto v letech 1940 - 1944 pracoval v kamenolomu a potom v chemické továrně Solvay.
Od r. 1942, kdy pocítil povolání ke kněžství, navštěvoval tajný seminář v Krakově. 1. listopadu 1946 přijal v Krakově kněžské svěcení z rukou kardinála Adama Sapiehy. Potom byl poslán do Říma, kde získal nejprve licenciát a pak i doktorát theologie. Tématem jeho doktorské práce byla Doctrina de fide apud Sanctum Ioannem a Cruce (Nauka víry u sv. Jana z Kříže).
Vrátil se do Polska, kde působil na různých místech v pastoraci a vyučoval teologické discipliny.
Dne 4. července roku 1958 ho papež Pius XII. jmenoval pomocným biskupem krakovským a v r. 1964 byl papežem Pavlem VI. jmenován arcibiskupem téže diecéze. Jako krakovský arcibiskup se zúčastnil II. vatikánského koncilu. 26. června 1967 ho Pavel VI. včlenil do sboru kardinálů.
V konkláve dne 16. října 1978 ho otcové kardinálové zvolili papežem a on přijal jméno Jan Pavel II. Do Petrova úřadu pak slavnostně nastoupil v neděli 22. října.
Pontifikát Jana Pavla II. byl jedním z nejdelších v historii církve. V této době došlo k mnoha změnám v různých oblastech. Mezi ně patří především pád totalitního režimu v bývalých komunistických zemích, ke kterému velmi přispěl i sám papež. Podnikl také mnoho cest k různým národům, aby tam hlásal evangelium.
Petrův úřad vykonával s neúnavným misionářským úsilím a vynakládal všechny své síly na to, aby jeho láskyplnou péči pocítily všechny církve a všichni lidé. Více než kdokoliv z jeho předchůdců se setkával s Božím lidem i s různými státníky, a to jak při církevních slavnostech, tak při veřejných či soukromých audiencích a při pastoračních návštěvách.
Láska k mládeži ho vedla k tomu, že vyhlásil Světové dny mládeže, kam byli zváni ve velkém počtu mladí lidé ze všech národů.
Prohloubil dialog se Židy a s představiteli jiných náboženství, které svolával na setkání, především do Assisi, aby se společně modlili za mír.
Významně rozšířil kolegium kardinálů, když jmenoval 231 nových kardinálů (a jednoho in pectore). Svolal 15 biskupských synodů, z toho sedm řádných generálních a osm mimořádných. Zřídil mnoho diecézí a jiných circumskripcí (územních jednotek), zvláště ve východní Evropě. Reformoval Kodex kanonického práva a Kodex práva východních církví a reorganizoval římskou kurii.
Jako nejvyšší velekněz vykonával liturgickou službu v římské diecézi i na celém světě a zachovával plnou věrnost II. vatikánskému koncilu. Rozvíjel jedinečným způsobem liturgický život a spiritualitu, kontemplativní modlitbu, zvláště pak eucharistickou adoraci a modlitbu růžence (srv. apoštolský list Rosarium Virginis Mariae).
Pod vedením toho papeže se církev přiblížila třetímu tisíciletí a oslavila v roce 2000 velké jubileum podle zásad, které on zformuloval v Apoštolském listě Tertio millenio adveniente.
Církev pak vstoupila do nového věku a přijala myšlenky a záměry naznačené v apoštolském listě Novo millenio ineunte, kde tento papež ukazoval věřícím cestu do budoucnosti.
Prostřednictvím Roku spásy, Mariánského roku a Roku eucharistie dosáhl toho, že se církev duchovně obnovila. Věnoval mnoho úsilí procesům blahořečení a kanonizace, aby ukázal nesčetné příklady svatosti dnešní doby, které by mohly být povzbuzením i pro naše současníky. Sv. Terezii od dítěte Ježíše vyhlásil učitelkou církve.
Jan Pavel II. bohatě rozvíjel nauku církve. Jako strážce pokladu víry se věnoval s moudrostí a horlivostí rozvíjení katolické teologické, morální a spirituální nauky a po celou dobu svého pontifikátu s velikou péčí dbal o to, aby zamezoval všemu, co by odporovalo opravdové církevní tradici.
Mezi jeho přední dokumenty patří 14 encyklik, 15 apoštolských adhortací, 11 apoštolských konstitucí, 45 apoštolských listů a nesčetné katechese při generálních audiencích a promluvy, které pronesl na různých místech ve světě. Svým učením Jan Pavel II. potvrzoval a předával Božímu lidu teologickou nauku (zvláště ve třech encyklikách: Redemptor hominis, Dives in misericordia, Dominum et vivificantem), antropologickou a sociální nauku (encykliky Laborem exercens, Sollicitudo rei socialis, Centesimus annus), morální nauku (encykliky Veritatis splendor a Evangelium vitae), ekumenickou (encyklika Ut unum sint), misijní (encyklika Redemptoris missio) a mariologickou (encyklika Redemptoris mater) nauku církve.
Ve světle Zjevení, interpretovaného autoritou II. vatikánského koncilu, promulgoval Katechismus katolické církve. Některá díla také publikoval jako soukromý doktor theologie.
Jeho učení vyvrcholilo v Roce eucharistie, kdy vydal encykliku Ecclesia de Eucharistia a apoštolský list Mane nobiscum Domine.
Jan Pavel II. po sobě všem lidem zanechal svědectví podivuhodné zbožnosti, svatosti života a všeobecného otcovství.
Podpisy svědků pohřebních obřadů.
Tělo papeže Jana Pavla II.
Žil 84 let, 10 měsíců a 15 dní.
V čele celé církve stál 26 let, 5 měsíců a 17 dní.
Svatý Otče, žij stále v Kristu!
(Překlad: MKor)
***
Se svolením převzato z: webu Arcibiskupství pražského
