Papež vyhlásil v říjnu 2004 Rok eucharistie. Co to znamená? K čemu nás papež vybízí a co z toho vyplývá pro každého z nás? Zeptali jsme se biskupského vikáře pro pastoraci Mons. Aleše Opatrného Th.D.
Můžete nám v prvé řadě připomenout význam eucharistie?
Zkusím to říct co možná nejobyčejnějšími slovy: slavení eucharistie, čili mše svatá, je vrcholným a nejplnějším setkáním, které v církvi konáme, a to hned několikanásobným. Setkáváme se při ní jako Ježíšovo společenství v jeho jménu a on, jak slíbil, je uprostřed nás. Setkáváme se ke slyšení Božího slova a k vrcholné oslavě Boží, k největšímu díkůvzdání, jakého jsme schopni. Setkáváme se s Ježíšem, naším Vykupitelem, pod způsobou chleba a vína. Setkáváme se s tajemstvím našeho vykoupení – s působící Ježíšovou obětí. Náš problém: nenechat si toto úžasné setkání – pro mnohé z nás tak snadno dostupné – zevšednět nebo překrýt druhořadými věcmi.
V čem má být Rok eucharistie jiný, výjimečný?
Jan Pavel II. ve svém listě Mane nobiscum Domine, který vydal k zahájení Roku eucharistie, v podstatě nevyzývá k ničemu výjimečnému, spíš k tomu, co by mělo být „normální“. Totiž k co nehlubšímu porozumění této svátosti, k překonání povrchní zvykovosti a nedbalosti všeho druhu, k ušlechtilému a pravdivému slavení a k prohloubenému chápání tohoto nevyčerpatelného tajemství Kristovy lásky. Jinak řečeno: vyzývá nás k výjimečně dobrému chápání, slavení a prožívání toho, co má být a mnohdy je v životě katolíka „normální“ (přičemž „normální“ zde neznamená „obyčejné“ nebo „bezcenné“!).
Papež vkládá ve svém listě iniciativu do rukou „pastýřů místních církví“. Jak tedy Rok eucharistie probíhá v naší arcidiecézi?
Papež ve svém listě píše, že slavení Roku eucharistie nemá rušit diecézní pastorační program. Proto se v pražské arcidiecézi nechystají k Roku eucharistie žádné mimořádné a nápadné akce a snažíme se sladit program Roku eucharistie s probíhajícím dlouhodobým programem „Obnova farnosti“, kde jsou pro toto období hlavními tématy pokání, Boží slovo, modlitba a sdílení. Tedy témata s eucharistií související.
Těžiště slavení tohoto roku by mělo být ve farnostech, případně vikariátech. Pro kněze jsou připravována na kněžské dny témata přednášek, uvažujících o eucharistii z různých aspektů, pro vikariátní konference podněty, které se budou realizovat ve farnostech podle jejich možností a potřeb. Tím samozřejmě není dotčena možnost farnosti připravit si i vlastní téma. Na červen bychom rádi připravili témata adorací, které by měly na mysli zejména prosbu za povolání ke kněžství a zasvěcenému životu a které by se konaly buď jako farní nebo jako vikariátní akce.
Jaké z toho vyplývají konkrétní úkoly pro farní společenství?
Začnu trochu školometsky. Ve farnosti by bylo opravdu dobré a užitečné začít tím, co Jan Pavel II. doporučuje – studiem současně platných Všeobecných pokynů k římskému misálu (český překlad vydala Česká biskupská konference, k dispozici také na internetu na www.cirkev.cz). Studium by mělo začít u pana faráře a jeho nejbližších spolupracovníků v liturgii. S tím, co se jich týká, by měli být seznámeni postupně všichni, kdo se na liturgii podílejí, tedy nejen kostelník, varhaník, lektoři a žalmista, ale prakticky všichni účastníci bohoslužeb. Snadno se při tom zjistí, co se v liturgii koná tak, jak se konat má, a co jen tak, „jak se to dělalo vždycky“ (ale nesprávně) nebo co se nekoná... Třeba si potom někdo všimne, že se při slavení mše opravdu nemá poklekat při všech možných a nemožných příležitostech, ale že se má pokud možná vždy podávat z hostií při mši proměněných a jen v nouzi ze zásoby ve svatostánku ... abych uvedl aspoň něco konkrétního.
V papežově listě najdeme pojem „eucharistický postoj“ – co to znamená?
Nebudu se snažit o definici, dal bych spíš impuls k jednání. Společenství nebo jednotlivec si může otevřít Katechismus katolické církve, číst si v něm pasáž o eucharistii (od čl. 1322), přemýšlet a povídat si o tom. Tak nenásilně ale dobře můžeme rozšířit své chápání eucharistie a můžeme také vidět, jak daleko jsme se ve vlastním životě dostali ke skutečnému eucharistickému postoji, který by se podobal postoji Ježíšovu. On se v Eucharistii dává a nemá zajištěno, že bude pochopen a že na jeho štědrost bude příjemce reagovat také štědrostí k bližním. A přece se stále dává...
Se svolením převzato ze Zpravodaje Arcidiecéze pražské.
(Mane nobiscum Domine – Apoštolský list papeže Jana Pavla II. biskupům, kněžím a věřícím laikům k Roku eucharistie – je k dispozici v Centrální katolické knihovně, Thákurova 3, Praha 6 nebo na internetové adrese http://tisk.cirkev.cz v rubrice Dokumenty.)
***
Další texty k tématu eucharistie naleznete zde
Zkusím to říct co možná nejobyčejnějšími slovy: slavení eucharistie, čili mše svatá, je vrcholným a nejplnějším setkáním, které v církvi konáme, a to hned několikanásobným. Setkáváme se při ní jako Ježíšovo společenství v jeho jménu a on, jak slíbil, je uprostřed nás. Setkáváme se ke slyšení Božího slova a k vrcholné oslavě Boží, k největšímu díkůvzdání, jakého jsme schopni. Setkáváme se s Ježíšem, naším Vykupitelem, pod způsobou chleba a vína. Setkáváme se s tajemstvím našeho vykoupení – s působící Ježíšovou obětí. Náš problém: nenechat si toto úžasné setkání – pro mnohé z nás tak snadno dostupné – zevšednět nebo překrýt druhořadými věcmi.
V čem má být Rok eucharistie jiný, výjimečný?
Jan Pavel II. ve svém listě Mane nobiscum Domine, který vydal k zahájení Roku eucharistie, v podstatě nevyzývá k ničemu výjimečnému, spíš k tomu, co by mělo být „normální“. Totiž k co nehlubšímu porozumění této svátosti, k překonání povrchní zvykovosti a nedbalosti všeho druhu, k ušlechtilému a pravdivému slavení a k prohloubenému chápání tohoto nevyčerpatelného tajemství Kristovy lásky. Jinak řečeno: vyzývá nás k výjimečně dobrému chápání, slavení a prožívání toho, co má být a mnohdy je v životě katolíka „normální“ (přičemž „normální“ zde neznamená „obyčejné“ nebo „bezcenné“!).
Papež vkládá ve svém listě iniciativu do rukou „pastýřů místních církví“. Jak tedy Rok eucharistie probíhá v naší arcidiecézi?
Papež ve svém listě píše, že slavení Roku eucharistie nemá rušit diecézní pastorační program. Proto se v pražské arcidiecézi nechystají k Roku eucharistie žádné mimořádné a nápadné akce a snažíme se sladit program Roku eucharistie s probíhajícím dlouhodobým programem „Obnova farnosti“, kde jsou pro toto období hlavními tématy pokání, Boží slovo, modlitba a sdílení. Tedy témata s eucharistií související.
Těžiště slavení tohoto roku by mělo být ve farnostech, případně vikariátech. Pro kněze jsou připravována na kněžské dny témata přednášek, uvažujících o eucharistii z různých aspektů, pro vikariátní konference podněty, které se budou realizovat ve farnostech podle jejich možností a potřeb. Tím samozřejmě není dotčena možnost farnosti připravit si i vlastní téma. Na červen bychom rádi připravili témata adorací, které by měly na mysli zejména prosbu za povolání ke kněžství a zasvěcenému životu a které by se konaly buď jako farní nebo jako vikariátní akce.
Jaké z toho vyplývají konkrétní úkoly pro farní společenství?
Začnu trochu školometsky. Ve farnosti by bylo opravdu dobré a užitečné začít tím, co Jan Pavel II. doporučuje – studiem současně platných Všeobecných pokynů k římskému misálu (český překlad vydala Česká biskupská konference, k dispozici také na internetu na www.cirkev.cz). Studium by mělo začít u pana faráře a jeho nejbližších spolupracovníků v liturgii. S tím, co se jich týká, by měli být seznámeni postupně všichni, kdo se na liturgii podílejí, tedy nejen kostelník, varhaník, lektoři a žalmista, ale prakticky všichni účastníci bohoslužeb. Snadno se při tom zjistí, co se v liturgii koná tak, jak se konat má, a co jen tak, „jak se to dělalo vždycky“ (ale nesprávně) nebo co se nekoná... Třeba si potom někdo všimne, že se při slavení mše opravdu nemá poklekat při všech možných a nemožných příležitostech, ale že se má pokud možná vždy podávat z hostií při mši proměněných a jen v nouzi ze zásoby ve svatostánku ... abych uvedl aspoň něco konkrétního.
V papežově listě najdeme pojem „eucharistický postoj“ – co to znamená?
Nebudu se snažit o definici, dal bych spíš impuls k jednání. Společenství nebo jednotlivec si může otevřít Katechismus katolické církve, číst si v něm pasáž o eucharistii (od čl. 1322), přemýšlet a povídat si o tom. Tak nenásilně ale dobře můžeme rozšířit své chápání eucharistie a můžeme také vidět, jak daleko jsme se ve vlastním životě dostali ke skutečnému eucharistickému postoji, který by se podobal postoji Ježíšovu. On se v Eucharistii dává a nemá zajištěno, že bude pochopen a že na jeho štědrost bude příjemce reagovat také štědrostí k bližním. A přece se stále dává...
Se svolením převzato ze Zpravodaje Arcidiecéze pražské.
(Mane nobiscum Domine – Apoštolský list papeže Jana Pavla II. biskupům, kněžím a věřícím laikům k Roku eucharistie – je k dispozici v Centrální katolické knihovně, Thákurova 3, Praha 6 nebo na internetové adrese http://tisk.cirkev.cz v rubrice Dokumenty.)
***
Další texty k tématu eucharistie naleznete zde
