Individualismus možná někdy vede k mimořádným výkonům,
ale může poškodit dlouhodobý rozvoj celého společenství.
Spoluodpovědnost, spoluúčast…
Zanedlouho má vyvrcholit synodální proces trvající tři roky 2021 až 2024. Jeho cílem není udělat za třemi lety úsilí tečku, ale spíše dvojtečku. Církev má pak nadále pokračovat v tom, co se nazývá „synodální styl“. Když mluvíme o synodálním stylu, jeho charakteristiky začínají předponou spolu: spoluodpovědnost, spoluúčast, společenství, společné poslání...
Papež František říká: „Cesta, kterou Bůh ukazuje církvi, je právě cesta intenzivnějšího a konkrétnějšího prožívání společenství a společného kráčení. Zve ji, aby překonala autonomní způsoby konání nebo paralelní dráhy, které se nikdy nesetkají: klérus oddělený od laiků, zasvěcené osoby oddělené od kléru a věřících, intelektuální víra určitých elit oddělená od lidové víry, Římská kurie oddělená od partikulárních církví, biskupové, mladí lidé odděleni od starších, manželé a rodiny málo zapojené do života společenství, charismatická hnutí oddělená od farností a tak dále. Toto je v současnosti nejvážnější pokušení. (Proslov na kongresu Dikasteria pro laiky, rodinu a život , 18. 2. 2023)
Cílem synody je přinášení evangelia dnešnímu světu
Synodální styl je běh na dlouhou trať, ale je zaměřen na velmi jasný cíl. Jak zdůrazňuje papež František, tím cílem je mise, přinášení evangelia dnešnímu světu. „Před církví je ještě dlouhá cesta, aby žila jako jedno tělo, jako pravý lid, sjednocený jednou vírou v Krista Spasitele, oživovaný týmž posvěcujícím Duchem a zaměřený na totéž poslání ohlašovat milosrdnou lásku Boha Otce. Tento poslední aspekt je rozhodující: lid sjednocený v misi... Synodalita nachází svůj zdroj a konečný cíl v misi: rodí se z mise a je zaměřena na misi. Vzpomeňte si na začátky, kdy Ježíš posílá apoštoly a všichni se vracejí natěšení, protože démoni „od nich utíkali“: právě mise přinesla tento pocit církevnosti. Sdílení mise totiž sbližuje pastýře a laiky, vytváří společenství úmyslů, projevuje komplementárnost různých charismat, a proto ve všech vzbuzuje touhu kráčet společně.“ (Papež František, Proslov na kongresu Dikasteria pro laiky, rodinu a život 18. 2. 2023)
Tři fáze synody
Ohlédněme se ve zkratce, co všechno se už na této prodloužené synodě událo. Slavnostní otevření v říjnu 2021 bylo startem do tří fází.
První fází, v období 2021 až 2023, byla konzultace celého Božího lidu a rozlišování na diecézní, národní a kontinentální úrovni.
Druhou fází je společné rozlišování pastýřů církve na říjnových zasedáních ve Vatikánu v loňském a letošním roce. Mezitím pracovali experti, studijní a pracovní skupiny. Tato druhá fáze nyní vrcholí v Římě. Na nynějším říjnovém shromáždění pracovní skupiny již představily výsledky bádání. Nyní se účastníci vzájemně poslouchají a reagují v malých skupinách i v plénu. V příštích dvou týdnech bude synodální shromáždění pracovat na syntéze, na shrnutí dosavadní práce. Bude sestavován závěrečný dokument, který synodální otcové předloží papeži. Stane se tak v závěru synodu, 27. října. Římskému biskupovi, Petrovu nástupci, který má v církvi úlohu „služebníka jednoty“ přísluší úkol udělat uzávěr. Obvykle tak papež činí ve formě papežského listu – posynodální apoštolské exhortace. Na tu si zřejmě budeme muset ještě pár měsíců počkat.
Třetí fází bude uplatnění výsledků synodu do praxe. Je to tzv. realizační nebo implementační fáze.
Schopnost pracovat společně
Synoda je příležitostí, vyčistit si brýle, abychom viděli, v čem je třeba posílit synodalitu. Podle místních podmínek to může znamenat misijnější styl služby kněží, zpevňování spolupráce mezi společenstvími ve farnosti, živější zapojení charismat řeholních společenství do společné mise církve, aktivnější účast laiků s doceněním jejich specifických schopností. Větší docenění pohledu žen při tvorbě rozhodnutí.
Synod na mnoha místech ukázal, že iniciativa jednotlivců je důležitá, ale pro synodální styl jsou potřebné i další prvky, aby nastala harmonická součinnost kněží, řeholníků i laiků.
Synodální styl znamená také spolupráci různých charismat. Nejedna řehole byla v minulosti zvyklá „kopat sama za sebe“. Paradoxně, v naší zemi právě tvrdé poměry náboženské nesvobody za komunismu přiměly řehole ke spolupráci. Řeholníci různých charismat se seznámili v žalářích a pracovních táborech a vznikly mezi nimi přátelské vztahy, které jsou dnes přínosem pro celou církev.
Schopnost pracovat společně je projev zralosti. Individualismus místy možná vede k mimořádným výkonům, ale může poškodit dlouhodobý rozvoj Společenství.
Potřebujeme si udržovat spojení s Duchem svatým
Co dodat na závěr? Aby se u nás synodální styl zakořenil, potřebujeme si udržovat spojení s Duchem svatým. Modlitba a rozlišování pod jeho vedením je podmínkou úspěšnosti synodu. Papež František zve modlit se na tento úmysl právě v těchto týdnech, kdy v Římě probíhají závěrečná synodální zasedání.
Modleme se tedy spolu s papežem, aby si církev nadále a v každém směru udržovala synodální styl v duchu společné odpovědnosti. Aby podporovala spoluúčast, společenství a společnou misi kněží, řeholníků i laiků.
