Chceme-li ukázat sexualitu jako místo setkání s Bohem, je nutno uvážit, že Boha nenalézáme jen tak jako nějaký vnější předmět, nýbrž vždy pouze vírou a láskou. Sexuální chování musí tudíž mít charakter víry a lásky, aby se mohlo stát prostředkem zakoušení Boha.
Křesťan vidí nejhlubší smysl svého života ve sjednocení s Bohem, které má svůj počátek v lásce k bližnímu a v zaujetí určitého postoje k světu a k životu. Tento vztah k Bohu má dvojí stránku. Na jedné straně se orientujeme na Boha samého a uskutečňujeme tak „Boží slávu“ postojem díků, chvály, uctívání, klanění, oddanosti a poslušnosti. Na druhé straně však člověk nalézá v setkání s Bohem také svou vlastní spásu. Dostává se mu naplnění lidské naděje, odpuštění jeho vin, překonání veškeré omezenosti a prozatímnosti. Oba tyto aspekty, vztaženost k Bohu a seberealizace se navzájem podmiňují a nelze je převést na jednoho jmenovatele.


***

Ukázka z knihy Sexualita a křesťanská morálka, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad.


Další texty k tématu morálka.

Další texty k tématu sexualita.