My Češi se ale musíme nejprve uzdravit ze své rozpolcenosti
Jezuita Tomáš Špidlík tvrdí, že červený kardinálský klobouk dostal ve svých třiaosmdesáti (r. 2004) hlavně z jednoho důvodu. Papež Jan Pavel II. chtěl ocenit význam východního křesťanství - a nikdo se jeho popularizaci na Západě nevěnoval v posledních letech tak, jako právě rodák z Boskovic. Půl roku po svém jmenování Špidlík říká, že popularizovat svou kulturu by měli také Češi: "Noviny nás učí hlavně sbírat skandály. Ale člověk, když jde do lesa, tak se musí naučit sbírat houby, a ne všelijaké smetí. To se musí učit jak najít a sbírat pěkné věci.
Jezuita Tomáš Špidlík tvrdí, že červený kardinálský klobouk dostal ve svých třiaosmdesáti (r. 2004) hlavně z jednoho důvodu. Papež Jan Pavel II. chtěl ocenit význam východního křesťanství - a nikdo se jeho popularizaci na Západě nevěnoval v posledních letech tak, jako právě rodák z Boskovic. Půl roku po svém jmenování Špidlík říká, že popularizovat svou kulturu by měli také Češi: "Noviny nás učí hlavně sbírat skandály. Ale člověk, když jde do lesa, tak se musí naučit sbírat houby, a ne všelijaké smetí. To se musí učit jak najít a sbírat pěkné věci.
Říkáte, že Slované, tedy i Češi, mohou Evropu učit svobodě. To jste skutečně tak myslel?
Ano. Ale Češi se musí osvobodit od své rozpolcenosti. Máme totiž něco velice výhodného a něco velice nevýhodného. Máme německou hlavu, ale to srdce je jiné, slovanské. To neznamená, že se hlava musí odhodit, ale musíme se to naučit sladit, aby si ty dvě věci neprotiřečily. Pak to může být velká výhoda.
V tom byl také můj literární úspěch, když už se mám vyznat ze svých hříchů. V knihách jsem dokázal logicky vyložit to, co cítíme srdcem.
Co se Evropa může od Slovanů dozvědět o svobodě?
Dostojevskij má ve svém románě Bratři Karamazovi známou legendu o Velkém inkvizitorovi. Tehdejší carskou cenzurou prošla jen proto, že se odehrávala ve Španělsku, a tak byla protikatolická. Ale zaměřil se v ní na celé evropské myšlení, které vždy počítá, že stačí trochu zákona a trochu svobody. Dostojevskij ukazuje, že jde sloučit plně zákon a plně svobodu, ale možné to je jenom v Kristu. Vlastně lidská práva nejsou myslitelná bez Krista.
Jak může být ještě více svobody než v současném liberalismu, kdy každý může rozhodnout, co chce dělat?
To právě napsal ruský filozof Berďajev, že potřebujeme nový pojem svobody. Dokud myslíme svobodou, že můžeme dělat to anebo to, tak se mohu taky oběsit a mohu vzít jed. To je převrácený způsob myšlení. Máme veřejnou společnost, kde platí zákony, ale soukromě si dělej, co chceš.
Pravá svoboda přece je, že mohu dělat všechno, čeho jsem schopen dobrého. Ženich je svobodný, když si může vzít nevěstu. Manželství se stává nerozlučným zákonem, protože vyšlo z lásky. Není to tak, že se vezmete a pak se musíte milovat.
Říkáte, že svobody může být víc. Jak byste ji chtěl využívat?
Člověk musí znát svou identitu. Ptají se mě, proč jsem se stal jezuitou? Vždyť u jezuitů, tam se musí poslouchat... Odpovídám - podívejte, vstoupil jsem a jezuité mi umožnili rozvinout všechno, co jsem chtěl dělat. Ale nikoho nemůžete nutit násilím. Pak i kdyby to byla máma, stejně kluk řekne: nechte mne na pokoji, dělám si, co chci.
Je třeba najít, čeho jsem schopen dobrého. A kdo mi přitom pomůže, ať je to kdokoli.
Doporučujete žít nábožensky. Znamená to, že se dodržují pravidla morálky, anebo to nestačí a jde ještě o něco jiného?
Není třeba pořád mluvit o morálce. Morálka plyne z osobního poměru. Když vás mám rád, tak vás nikdy neokradu. A když zjistím, že Pán Bůh je můj přítel, tak neudělám nic, čím bych ho urazil. To plyne z osobního poměru.
Každý člověk by měl mít osobní poměr k Bohu?
Ano. Křesťanské vyznání není jenom to, že věřím v Boha. To se říká na celém světě. Ale já věřím v to, že Bůh je otec. To je křesťanské.
Jak se k tomu dojde?
Kdo se modlí, tak ví, že Bůh je Otec. Ale kdo to nezažil, ten se nedá přesvědčit. Hlavou to nikdy nepoznáte, k tomu se dojde jenom zkušeností. Kdybyste mi chtěl matematicky dokázat, že mě nechcete zastřelit, tak to nikdy nedokážete.
Kde najít čas na tento náboženský rozměr života?
Člověk podle sociologů věnuje čtyři pětiny dne ekonomickým aktivitám.
Podívejte se, je velký rozdíl mezi řeckým a biblickým myšlením. Řekové pořád ve filozofii hledali Boha, v Izraeli pořád Bůh hledal lidi. A Pán Bůh si taky člověka najde a nikdo neví jak.
Podle sociologů jsou Češi snad nejateističtější národ na světě. Odpovídá to vaší zkušenosti?
Zřejmě jsou. Ale jak to vlastně chcete poznat? Čech se nikdy nepřizná, že je náboženský, zatímco Ital vždycky řekne, že já jsem katolík atd. Můžou to ale oba odpřisáhnout? Nesmíme myslet, že to, co se říká, už odpovídá srdci.
Co byste chtěl ještě udělat, když jste se stal kardinálem a máte mnohem víc možností?
Dobře umřít. A předtím ještě pár věcí dokončit.
***
Převzato z Hospodářských novin, 25. 2. 2004.
Další texty k tématu Bůh naleznete zde.
Další texty k tématu svoboda naleznete zde.
Další texty k tématu křesťanství naleznete zde.
Další texty k tématu modlitba naleznete zde.
Ano. Ale Češi se musí osvobodit od své rozpolcenosti. Máme totiž něco velice výhodného a něco velice nevýhodného. Máme německou hlavu, ale to srdce je jiné, slovanské. To neznamená, že se hlava musí odhodit, ale musíme se to naučit sladit, aby si ty dvě věci neprotiřečily. Pak to může být velká výhoda.
V tom byl také můj literární úspěch, když už se mám vyznat ze svých hříchů. V knihách jsem dokázal logicky vyložit to, co cítíme srdcem.
Co se Evropa může od Slovanů dozvědět o svobodě?
Dostojevskij má ve svém románě Bratři Karamazovi známou legendu o Velkém inkvizitorovi. Tehdejší carskou cenzurou prošla jen proto, že se odehrávala ve Španělsku, a tak byla protikatolická. Ale zaměřil se v ní na celé evropské myšlení, které vždy počítá, že stačí trochu zákona a trochu svobody. Dostojevskij ukazuje, že jde sloučit plně zákon a plně svobodu, ale možné to je jenom v Kristu. Vlastně lidská práva nejsou myslitelná bez Krista.
Jak může být ještě více svobody než v současném liberalismu, kdy každý může rozhodnout, co chce dělat?
To právě napsal ruský filozof Berďajev, že potřebujeme nový pojem svobody. Dokud myslíme svobodou, že můžeme dělat to anebo to, tak se mohu taky oběsit a mohu vzít jed. To je převrácený způsob myšlení. Máme veřejnou společnost, kde platí zákony, ale soukromě si dělej, co chceš.
Pravá svoboda přece je, že mohu dělat všechno, čeho jsem schopen dobrého. Ženich je svobodný, když si může vzít nevěstu. Manželství se stává nerozlučným zákonem, protože vyšlo z lásky. Není to tak, že se vezmete a pak se musíte milovat.
Říkáte, že svobody může být víc. Jak byste ji chtěl využívat?
Člověk musí znát svou identitu. Ptají se mě, proč jsem se stal jezuitou? Vždyť u jezuitů, tam se musí poslouchat... Odpovídám - podívejte, vstoupil jsem a jezuité mi umožnili rozvinout všechno, co jsem chtěl dělat. Ale nikoho nemůžete nutit násilím. Pak i kdyby to byla máma, stejně kluk řekne: nechte mne na pokoji, dělám si, co chci.
Je třeba najít, čeho jsem schopen dobrého. A kdo mi přitom pomůže, ať je to kdokoli.
Doporučujete žít nábožensky. Znamená to, že se dodržují pravidla morálky, anebo to nestačí a jde ještě o něco jiného?
Není třeba pořád mluvit o morálce. Morálka plyne z osobního poměru. Když vás mám rád, tak vás nikdy neokradu. A když zjistím, že Pán Bůh je můj přítel, tak neudělám nic, čím bych ho urazil. To plyne z osobního poměru.
Každý člověk by měl mít osobní poměr k Bohu?
Ano. Křesťanské vyznání není jenom to, že věřím v Boha. To se říká na celém světě. Ale já věřím v to, že Bůh je otec. To je křesťanské.
Jak se k tomu dojde?
Kdo se modlí, tak ví, že Bůh je Otec. Ale kdo to nezažil, ten se nedá přesvědčit. Hlavou to nikdy nepoznáte, k tomu se dojde jenom zkušeností. Kdybyste mi chtěl matematicky dokázat, že mě nechcete zastřelit, tak to nikdy nedokážete.
Kde najít čas na tento náboženský rozměr života?
Člověk podle sociologů věnuje čtyři pětiny dne ekonomickým aktivitám.
Podívejte se, je velký rozdíl mezi řeckým a biblickým myšlením. Řekové pořád ve filozofii hledali Boha, v Izraeli pořád Bůh hledal lidi. A Pán Bůh si taky člověka najde a nikdo neví jak.
Podle sociologů jsou Češi snad nejateističtější národ na světě. Odpovídá to vaší zkušenosti?
Zřejmě jsou. Ale jak to vlastně chcete poznat? Čech se nikdy nepřizná, že je náboženský, zatímco Ital vždycky řekne, že já jsem katolík atd. Můžou to ale oba odpřisáhnout? Nesmíme myslet, že to, co se říká, už odpovídá srdci.
Co byste chtěl ještě udělat, když jste se stal kardinálem a máte mnohem víc možností?
Dobře umřít. A předtím ještě pár věcí dokončit.
***
Převzato z Hospodářských novin, 25. 2. 2004.
Další texty k tématu Bůh naleznete zde.
Další texty k tématu svoboda naleznete zde.
Další texty k tématu křesťanství naleznete zde.
Další texty k tématu modlitba naleznete zde.
