Žijeme vůbec svůj život?
Mnoho lidí svůj život ve skutečnosti vůbec nežije. Nežijí, protože nevidí. A nevidí, protože se na svět, na věci, na svou rodinu, na ostatní lidi dívají jen svýma očima.
Aby člověk viděl, pak by stačilo, aby se na každou událost, na každou věc, na každého člověka díval očima Božíma. Jen ten vidí, kdo se ponoří do Boha, kdo ho pozná jako lásku, kdo uvěří v tuto lásku a přijme smýšlení svatých: „Všechno, co Bůh chce nebo dopouští, je pro mou svatost.“

Proto radosti a utrpení, zrození a smrt, úzkosti i jásot, porážky i vítězství, setkání, známosti, práce, nemoc, nezaměstnanost, války a katastrofy, dětský úsměv, mateřská láska — všechno je stavební hmotou pro naši svatost.

Kolem nás se pohybuje svět nejrůznějších hodnot: svět božský, svět andělů, svět bratří, svět přívětivý, ale i svět nepřátelský — to vše je Bohem určeno k dosažení svatosti, která je naším pravým cílem.

V tomto světě je každý člověk středem, neboť zákonem všeho je láska.


***


Několik kapitol z této knihy naleznete zde


Knihu vydalo nakladatelství Nové město .