Cesta křesťana může být plná radosti, ale je přesto velmi náročná. Spojme si Pavlovo: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ (Flp 4,4) a závažné slovo evangelia: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3, 16b). Lze to úspěšně žít, je-li život křesťana zakotven v Kristu (Flp 4,7). Je to spojení pozemského a eschatologického.
a/ Je to vznešené slovo: být v Kristu. Ale zkusme o něm uvažovat jednoduše a prakticky: které z mých starostí, radostí, zájmů, vztahů mám „mimo Krista“? Buď proto, že na něho nemyslím, nebo mu nedůvěřuji, nebo se (možná právem) domnívám, že by před ním zcela neobstály, že nejsou úplně čisté? Mohl bych tyto věci v modlitbě svěřit Kristu tak, aby byly „ v něm“?
b/ Co mi kazí radost? Mé chyby? Mí bližní? Mohu nebo nemohu mít radost z Krista? Pokud ne, tak proč?
c/ „Křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3,16b) znamená doslova ponořit do ohně a do Ducha. Je možné, že jsme ponoření do ohně utrpení, nejistot nebo zklamání zažili. A že dnes už víme, že tento oheň ledacos spálil, co v našem životě nemělo mít místo. A víme o svém ponoření do Ducha? O možnosti z tohoto Ducha Božího stále čerpat, stále žít? Je to součást našeho (mého) života? Pokud ne, pokusme se teď o to!
***
Další texty k tématu advent naleznete zde