Svatá Rita (snad zkráceno z Margarita) z Cascie je velmi známá světice (v Itálii), ale zároveň velmi náročná ke krátkému pojednání. Se sv. Ritou je spojována symbolika trnů a růží. Dohromady oba symboly spojují jak prožitek zranění od trnů, ale také nadějí vyjádřenou kvetoucí růží – nadějí, že rány lze vyléčit. K její přímluvě u Boha se utíkají lidé sužovaní mnoha beznadějnými problémy, zvláště rodinnými.
Manžel byl zavražděn, synové zemřeli
Rita žila v letech 1381–1447/1457 v městečku Cascie, tehdejší republice o sedmnácti tisících obyvatelích, jež svou geografickou polohou představovala obchodní a kulturní centrum důležitých středisek jako Florencie, Řím a Neapol.
Rita se provdala se za místního mladíka Ferdinanda a měla s ním dva syny. Ferdinand zemřel, když mu nastražili léčku u zámku Collegiacone, nedaleko jejich mlýna. Byla to úkladná vražda, jejíž příčinou snad byly tehdejší politické boje, ale mnohem pravděpodobnější je, že to byla odveta, protože jej manželka přesvědčila, aby odešel z jakéhosi gangu, ke kterému se kdysi přidal. Zaplatil za to neúměrnou cenu, jak pro sebe, tak pro rodinu.
Rodinný spor přirozeně motivoval syny, kteří chtěli otcovu úkladnou vraždu pomstít, k odplatě, která měla vyústit v další zabíjení. Dříve však než ji mohli uskutečnit, zemřeli, zřejmě na mor, a Rita tak zůstala sama.
Vstup do kláštera podmíněn smířením s vrahy svého manžela
Požádala o přijetí do kláštera augustiniánských řeholnic sv. Marie Magdalény v Cascii. Jejímu přání nebylo snadné vyhovět, protože velmi pravděpodobně byly v klášteře řeholnice spřízněné s manželovými vrahy, a tak přijata nebyla. Nicméně Rita znovu zaklepala na klášterní fortnu a po opakovaném naléhání ji slíbili přijmout, ovšem s podmínkou, že nejprve usmíří svou rodinu s rodinou manželových vrahů. Od té chvíle začala Rita nově chápat křížovou cestu Páně. Musela oslovit manželovy vrahy, vyhledat je, setkat se s nimi, aby si vzájemně si odpustili. Rita se dala cestou míru, která uzavírala úkladnou vraždu. Rita se tak stala symbolem usmíření.
Od svého otce (smírčího soudce) se jako dítě učila usmiřování
Schopnost usmiřovat si nepochybně přinesla ze své rodiny Lotti-Manciniů. Její otec byl skutečným mírotvůrcem (dnes bychom řekli smírčím soudcem). Jeho dům neustále navštěvovali lidé, často i v noci, kteří žádali spravedlnost, ale zároveň se chtěli v rodině či se sousedy smířit a zažehnat tak prolévání krve. Život mladé Rity navždy poznamenala stálá touha po míru.
Duchovně čerpala z myšlenky trpícího Krista, který zemřel za pokoj mezi lidmi…
K duchovnímu směřování svaté Rity přispěl především blahoslavený Simon Fidati, augustinián z Cascie. Jeho duchovní odkaz lze vyvozovat z jeho spisů o věrnosti Spasitelovu lidství. Tento teolog v roce 1300 sjednotil smysl křesťanského života a úsilí teologie ve věrnosti Kristovu lidství, zejména pak v lásce k trpícímu Kristovi, který zemřel za pokoj mezi lidmi…
Její odkaz je výzvou k oddanosti Kristu Spasiteli, zdroji smíření
Rita zemřela pravděpodobně v roce 1457 (nebo 22. května roku 1447). Na sarkofágu je zvěčněná, jak napodobuje Ježíše Spasitele a předává jeho posleství druhým. V tom spočívá podstata úcty ke svaté Ritě. Jestliže se v příběhu obrácení a zavraždění jejího manžela a ve smrti jejích synů nepochybně skrývá byť jen zlomek politického a sociálního násilí té doby, aktivita usmiřování ve vlastní rodině a v ostatních přičleněných rodinách přispěla k tomu, že se Rita z Cascie stala patronkou naléhavé prosby za rodinný a sociální mír. Její život a odkaz je výzvou k oddanosti Kristu Spasiteli, zdroji smíření s Bohem a mezi lidmi.
Rita z Cascie - základní údaje, ikonografika, symbolika
* asi 1381, Roccaporena (nedaleko Cascie v Itálii) † 1447 nebo 1457
Jméno: zkrácení Margarita = perla (z řečtiny a z perštiny)
Patronka: beznadějných záležitostí, žen toužících po dítěti, lahůdkářů
Rita se znázorňuje jako řeholnice v řádovém šatě. V ruce drží kříž nebo palmovou ratolest se třemi korunkami. Často má na čele ránu způsobenou trnem z trnové koruny ukřižovaného Ježíše, před nímž se modlí. Při jejím zobrazování se často uplatňuje i zázrak s růžemi.
Pokud se týká literatury o svaté Ritě, představuje se v ní jako „růže, která nikdy neuvadá“, „svatá v beznadějných záležitostech“, posetá „více trny než růžemi“, „příběh lásky a krve, pomsty a odpuštění“.
