Zpověď odkládáme
Co se nám vybaví, když se řekne zpověď? Možná nepříjemné vyjmenování hříchů před člověkem, kterého ani pořádně neznáme. Nebo se s ním naopak dobře známe, a proto se před ním stydíme mluvit o svých slabostech. Máme to vůbec zapotřebí? Může toto duševní martyrium prospívat našemu duchovnímu životu? Možná nás podobné pocity a nesnáze vedou k tomu, že zpověď odkládáme, nechodíme k ní vůbec, anebo ji prožíváme pouze formálně, jako bychom si plnili nějakou povinnost.
Svátost smíření má být ale uzdravujícím setkáním. Je to především niterné setkání s Bohem. Je to velice tvůrčí a životodárný čas, kdy se ve mně mocí Ducha obnovuje nejen Boží obraz, ale také jeho pokoj a všechny síly i dary, které do mě vložil.
Tři způsoby přípravy
Jak se ale na svátost smíření dobře připravit? Způsobů existuje mnoho: v tomto krátkém textu nabídnu tři z nich. Ten první bych nazval skautským, protože sleduje tři skautské principy. Druhý způsob si bere jako odrazový můstek text evangelia a třetí se zakládá na modlitbě k Duchu svatému.
Trojí vztah: k Bohu, k bližním, k sobě samému
Mezi tři skautské principy patří povinnost (nebo lépe vztah) vůči Bohu, druhým a sobě. Tento trojí vztah tvoří vlastně jakési tři osy, v nichž se odvíjejí naše životy. Při zpytování svědomí se zamýšlím nad tím, jak jsem na tom v těchto třech vztazích. Jak je to s mojí modlitbou, vírou a důvěrou vůči Bohu? Jak si vedu se svými nejbližšími, s rodinou, kamarády, spolupracovníky? A jak je mi u sebe samého, jaký vztah k sobě mám? Tento způsob zpytování svědomí je velmi jednoduchý s dobře se pamatuje.
Ve světle evangelia
Při druhém způsobu nám poslouží text evangelia, například nějaké Ježíšovo podobenství. Pokusím se podívat na svůj život z perspektivy Ježíšova vyprávění. Tento způsob je vhodné použít především tehdy, když se zpovídáme poměrně často. Není třeba pokaždé vyjmenovávat všechny své hříchy. Někdy je možné zaměřit se jen na jednu oblast a té se věnovat hlouběji. Právě k tomu dobře napomáhají jednotlivá evangelní podobenství.
Nikdy však nesmím zapomenout, kdo to slovo říká. Vypráví to Ježíš, Boží Syn, který mě má nesmírně rád. Jeho cílem není jen kárat a usvědčovat ze zla nebo ve mně probouzet strach a výčitky svědomí. Pokud mi v mém životě odkrývá nějaké zlo, je to jen proto, aby mě z něj vysvobodil a uzdravil.
Vzývání Ducha svatého
A konečně bych rád uvedl ještě třetí pomůcku k přípravě na zpověď, jíž je starodávná modlitba k Duchu svatému. Právě jeho mocí se totiž děje ono tajemné uzdravující setkání svátosti smíření. Pokud se člověk otevře jeho vanutí, dokáže Duch svatý prozářit všechny roviny lidského života. A právě to se mocně děje, když se člověk opravdově zpovídá, neboli přijímá svátost smíření.
Nabízí se tedy vzít si k ruce starodávný hymnus k Duchu svatému, pomalu a v klidu se jeho slovy modlit a prosit, aby se ty vytoužené věci ve mně staly skutečností. Můžeme jím procházet verš za veršem a zkoumat své svědomí. Nejde jen o to, své hříchy najít a pojmenovat. Mnohem důležitější je zakusit, že už samotné poznání hříchů a stínů našeho srdce se děje světlem Ducha svatého.
Modlitba k Duchu svatému
Přijď, ó Duchu přesvatý,
rač paprsek bohatý
světla svého v nás vylít.
Přijdi, Otče nebohých,
dárce darů přemnohých,
rač nám mysli osvítit.
Božský Utěšiteli,
něžný duší příteli,
rač nás mile zotavit.
V práci libý pokoji,
smiřiteli v rozbroji,
rač nás v pláči utišit.
Světlo duši blažící,
srdce v tebe věřící
rač milostně naplnit.
Člověk bez tvé pomoci
slábne a je bez moci,
vše mu může uškodit.
Viny z duší našich smaž
a vyprahlá srdce svlaž,
raněné rač vyhojit.
Srovnej, co je zkřivené,
zahřej, co je studené,
a nedej nám zabloudit.
Rač nás, v tebe věřící,
vroucně tebe prosící,
dary sedmi podělit.
Uděl v ctnosti prospěchu,
v smrti dodej útěchu
a dej v radost věčnou jít.
