Svatý Vojtěch
jest slza Božího milosrdenství,
skanuvší na vyprahlou půdu
země tvrdé a vzpurné.

Je slyšet kroky světce
nesoucího pokoj a mír.

Padejte na kolena
a zpívejte o Znamení Spásy přinášeném,
pamětlivi buďte, že vítězství
je pouze v tomto znamení
a bez něho zahynutí a zkáza neodvratná.

Já, Vojtěch, chci srdce této země pro Krista,
já, Vojtěch, nechci její bohatství
a slávu a pocty
a pýchu a důstojnosti
a veškerou nádheru,
chci její srdce a neustanu,
dokud je nebudu míti...

Jde zemí Českou svatý biskup,
jde žehnající jejím rozkvetlým jarem,
mezi hučením vod
a vonícím rašením stromů,
jde, ustavičný nositel kříže do naší země,
svatý Vojtěch, náš Patron nejvzácnější.

(Karel Schulz)

 

Svatý Vojtěch - životopis 

Svatý Vojtěch se narodil kolem roku 956 na hradě Libici. Jeho otcem byl kníže Slavník, matkou Střezislava, která pocházela z Přemyslovského rodu. 

Čechy byly tehdy rozděleny na dvě knížectví - přemyslovské a slavníkovské. Panství Slavníkovců přímo sousedilo s územím nové polské říše.

Mladý Vojtěch odešel roku 972 studovat do Magdeburku, tehdejšího kulturního a duchovního střediska. Tam také přijal biřmovací jméno Adalbert.

Roku 981 se vrátil do Prahy a 982 přijímá volbu za pražského biskupa. Kvůli nepochopení, tvrdohlavosti a neposlušnosti lidu složil úřad a odebral se do Říma. Tam vstoupil do benediktinského kláštera. Po třech letech se, na přání Čechů, vrací zpět a mimo jiné zakládá benediktinský klášter v Břevnově. Pod tlakem okolností definitivně opouští Čechy a odchází znovu do Říma. V Čechách byl mezitím vyvražděn jeho rod Slavníkovců. Vojtěch se poté jako misionář vydává přes Polsko do Pruska, odkud skrze mučednickou smrt 23. dubna 997 odchází do své pravé Vlasti, do Domova k Pánu.

 

Svatý Vojtěch...

* Horlil pro živého Krista, ne pro nějakou pomíjivou a oslnivou lidskou ideu.
* Byl napojen na Krista - zdroj vší milosti a záchrany.
* Proto přes všechny osobní slabosti nalezl odvahu říkat pravdu vhod i nevhod.
* Dostal sílu, aby čelil těm, kdo skládali svou naději v lidský um a moc.
* Uměl se vymanit z pout provincialismu.
* Proti své vůli musel stále putovat a tím být viditelným znamením nezajištěnosti.
* Postavil svou pastýřskou službu na důvěře v Pána, aniž mohl vidět plody své práce.
(Podle promluvy biskupa Václava Malého)


Nepadne-li pšeničné zrno do země a nezemře, zůstane samo.
Zemře-li však, vydá mnohý užitek. (Jan 12,24)