Akademickou obec Teologické Fakulty Univerzity Karlovy, tedy její profesory a studenty, svolal na pátek 27. dubna rektor Univerzity. Hodlá pravděpodobně vyhlásit nad touto fakultou nucenou správu nebo nějakým podobným zákrokem zahájit proces ozdravení situace, která na Fakultě už několik let vládne.
Napětí a v poslední době už otevřený konflikt, který tak rektor hodlá řešit, je většinou českých katolíků vnímán především jako konflikt kázeňský ve vztazích mezi senátem fakulty, v čele s jeho děkanem na jedné a Velkým kancléřem spolu s rektorátem Univerzity na druhé straně. Tak jej vnímá většina diecézních kněží české církevní provincie i vně stojících pozorovatelů, ať už z Moravy nebo ze zahraničí, což je pro naši situaci příznačné. Jeden velmi důležitý aspekt sporu přitom totiž skoro úplně uniká pozornosti. Fakulta samozřejmě musí usilovat o korektní vztahy k představeným církevním i univerzitním, ale daleko důležitější než dobré vztahy či naopak případný spor jsou přece důvody té které situace. Jestliže se tedy Fakultě příliš nedaří nastolit dobré vztahy, vyvstává otázka po důvodech takového rozporu: Proč se jí to nedaří?
Katolíkům, kteří se v kauze teologické fakulty orientují, nemůže uniknout, že tu jde také - a vlastně v první řadě - o mluvení o Bohu, o teologii v původním slova smyslu, v jejím vztahu k české společnosti prostřednictvím kněží, kteří tu mají být připravováni na své poslání. O této stránce věci se skoro nemluví, ale právě tady je bilance brzy už jedenáctiletého svobodného vývoje fakulty nejproblematičtější.
To jediné, co dal církvi do vínku její zakladatel, je přece hlásání evangelia nevěřícím. Tento úkol ale jako by tady zcela propadl kázeňským a administrativním sítem. V tuto chvíli ještě nevíme, k jakým opatřením rektor Univerzity sáhne; určitě nebude veden úsilím o účinnější evagelizaci novodobých českých neznabohů. Ta musí být prioritní starostí nás, křesťanů. Způsob, jakým ji pojímá současné vedení Teologické Fakulty Univerzity Karlovy, je hlavním, třebaže v celé kauze velmi opomíjeným problémem. Je asi marné apelovat v tomto smyslu na svědomí obhájců současného stavu. Podle všeho jim jde v první řadě o něco jiného, v jejich snaze o důsledné vymezení fakulty z běžného provozu Univerzity.
Co je tedy tímto hlavním úkolem teologické fakulty, této důležité formační instituce katolické církve v jejich pojetí, za kterým stojí i nemalá část katolického kleru a věřících u nás? To je debata, kterou je třeba co nejrychleji otevřít - a to nejen ve spojení s konfliktem, který okolo ní na Karlově Univerzitě vzniknul.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 25. dubna 2001
Katolíkům, kteří se v kauze teologické fakulty orientují, nemůže uniknout, že tu jde také - a vlastně v první řadě - o mluvení o Bohu, o teologii v původním slova smyslu, v jejím vztahu k české společnosti prostřednictvím kněží, kteří tu mají být připravováni na své poslání. O této stránce věci se skoro nemluví, ale právě tady je bilance brzy už jedenáctiletého svobodného vývoje fakulty nejproblematičtější.
To jediné, co dal církvi do vínku její zakladatel, je přece hlásání evangelia nevěřícím. Tento úkol ale jako by tady zcela propadl kázeňským a administrativním sítem. V tuto chvíli ještě nevíme, k jakým opatřením rektor Univerzity sáhne; určitě nebude veden úsilím o účinnější evagelizaci novodobých českých neznabohů. Ta musí být prioritní starostí nás, křesťanů. Způsob, jakým ji pojímá současné vedení Teologické Fakulty Univerzity Karlovy, je hlavním, třebaže v celé kauze velmi opomíjeným problémem. Je asi marné apelovat v tomto smyslu na svědomí obhájců současného stavu. Podle všeho jim jde v první řadě o něco jiného, v jejich snaze o důsledné vymezení fakulty z běžného provozu Univerzity.
Co je tedy tímto hlavním úkolem teologické fakulty, této důležité formační instituce katolické církve v jejich pojetí, za kterým stojí i nemalá část katolického kleru a věřících u nás? To je debata, kterou je třeba co nejrychleji otevřít - a to nejen ve spojení s konfliktem, který okolo ní na Karlově Univerzitě vzniknul.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 25. dubna 2001
