Již v Úvodu do křesťanství řeší Ratzinger novodobé dilema „Ježíš nebo Kristus,“ kdy jménem „Ježíš“ je myšlena konkrétní osoba v dějinách a titulem „Kristus“ je vyjádřen význam osoby, který mu přisuzuje víra církve.
Podle Ratzingera je však zásadní chyba oddělovat dějiny a víru církve, jako nelze oddělovat titul „Kristus“ od jména „Ježíš.“ Odmítá proto na víře nezávislé rekonstrukce „historického Ježíše“ i rezignaci na historii u R. Bultmanna. Titul „Kristus“ tedy vyjadřuje význam osoby historického Ježíše, jak je vyznáván ve víře církve a jak je v církvi přítomný. Ratzinger chce prostřednictvím tohoto titulu ukázat jednotu osoby a významu Ježíše, historie a kérygmatu.
Otázka vztahu Ježíše a Krista, tedy historie a víry církve provází v nových souvislostech celé Ratzingerovo dílo. Reaguje na situaci v teologii, v níž se „christologie“ vypracovává nezávisle na víře církve, kritizuje konstrukce „historického Ježíše,“ vytvořené bez hermeneutiky víry pouze na základě módních trendů. Pro Ratzingera je církev „hermeneutickým předpokladem christologie,“ proto můžeme označit jeho christologii jako „christologii shora.“ Podle H. Verweyena zdůrazňuje Ratzinger stále více protiklad „historicko-kritické biblické práce a církevně-teologické exegeze Písma.“
Kritika historických rekonstrukcí Ježíšova života je patrná i v papežově knize o Ježíši. Benedikt XVI. však ve své knize neodmítá historická bádání jako taková, neboť sám jejich výsledky využívá, usiluje ovšem o jejich začlenění do církevně předávané víry v Ježíše jako Krista. Jak píše v úvodu své knihy, pokouší se představit „historického Ježíše“ jako „Ježíše evangelijního“, tak jak je přítomen v Písmu svatém, jejímž živým subjektem je Boží lid, církev.
Převzato z článku Pavel Frývaldský, „Christologie v díle Josepha Ratzingera – Benedikta XVI.,“ Studia theologica 41 (2010): 43-62.
www.studiatheologica.eu
Otázka vztahu Ježíše a Krista, tedy historie a víry církve provází v nových souvislostech celé Ratzingerovo dílo. Reaguje na situaci v teologii, v níž se „christologie“ vypracovává nezávisle na víře církve, kritizuje konstrukce „historického Ježíše,“ vytvořené bez hermeneutiky víry pouze na základě módních trendů. Pro Ratzingera je církev „hermeneutickým předpokladem christologie,“ proto můžeme označit jeho christologii jako „christologii shora.“ Podle H. Verweyena zdůrazňuje Ratzinger stále více protiklad „historicko-kritické biblické práce a církevně-teologické exegeze Písma.“
Kritika historických rekonstrukcí Ježíšova života je patrná i v papežově knize o Ježíši. Benedikt XVI. však ve své knize neodmítá historická bádání jako taková, neboť sám jejich výsledky využívá, usiluje ovšem o jejich začlenění do církevně předávané víry v Ježíše jako Krista. Jak píše v úvodu své knihy, pokouší se představit „historického Ježíše“ jako „Ježíše evangelijního“, tak jak je přítomen v Písmu svatém, jejímž živým subjektem je Boží lid, církev.
Převzato z článku Pavel Frývaldský, „Christologie v díle Josepha Ratzingera – Benedikta XVI.,“ Studia theologica 41 (2010): 43-62.
www.studiatheologica.eu
