Ve svém životě jsem upadal
do trápení, zmatků a chyb,
protože všechny radosti, slávu a pravdu
jsem nehledal v Bohu.
Ale hledal jsem to vše v jeho tvorech,
i sám v sobě a v jiných lidech.
Krásná těla, zlato, stříbro a další věci
jsou krásné a příjemné na dotyk.
Svůj půvab má i světská sláva
a moc poroučet a vládnout.
Ale pokud k těmto věcem
přehnaným způsobem přilneme,
tak kvůli těmto běžným dobrým věcem
opouštíme dobro lepší a nejvyšší:
tebe, Pane, Bože náš.
I tyto běžné dobré věci mají svůj půvab,
ale ne takový jako můj Bůh,
který stvořil všechno:
on sám je totiž rozkoší těch,
kdo mají upřímné srdce.
Tak se mnozí lidé od tebe odvrací
a hledají mimo tebe to,
co v nejryzejší podobě můžou najít,
jen když se vrátí k tobě.
Já jsem také od tebe odpadl
a bloudil jsem, můj Bože,
vzdálil se od tvé pevné opory
a stal jsem se sám sobě krajem bídy.
Kdo rozplete ten zamotaný, zašmodrchaný uzel?!
Jen u tebe Bože je pokoj a ničím nerušený život.
Kdo do tebe vejde, vejde do radosti.
Nebude se ničeho bát
a u toho Nejlepšího
se bude mít
nejlépe.
