Událost Proměnění Páně
obrací náš pohled k Božímu světlu,
abychom se tak vymanili z temnot života…
Lidská existence se odehrává v přítmí
Lidská existence je putováním víry a jako taková se odehrává spíše v přítmí než v plném světle. K tomu patří i chvíle temnoty a hluboké noci. Dokud pobýváme zde na zemi, náš vztah k Bohu je spíše nasloucháním se zavřenýma očima. Uvnitř ale máme světlo, které v nás zapaluje Boží slovo.
Ježíš ukazuje apoštolům svou slávu,
aby měli sílu čelit budoucím soužením
Stejně jako Petr bychom rádi zůstali na hoře proměnění a vychutnávali blaženost ráje zde na zemi. Avšak Ježíš nás vyzývá k jiné cestě. Událost proměnění Páně předjímá vzkříšení, kterému však předchází smrt. Ježíš ukazuje apoštolům svou slávu, aby měli sílu čelit pohoršení kříže a porozuměli tomu, že je třeba projít mnoha souženími a tak vejít do slávy Božího království.
Ježíš se noří v Boha,
avšak neprchá před svým posláním
Promění je událost modlitby: Ježíš se ve své modlitbě noří v Boha a jeho tvář září jako slunce. Nevystupuje však z dějin a neprchá před posláním, pro které přišel na svět. „Pro křesťana tedy modlitba není útěkem před realitou a odpovědností. Je naopak důsledným přijetím této zodpovědnosti s důvěrou ve věrnou a nevyčerpatelnou lásku Pánovu.
Naslouchejme Kristu,
je to jediná cesta k plné radosti a lásce
Sama Panna Maria kráčela den po dni po cestě víry. Neustále rozjímala o slovech, jimiž se na ni Bůh obracel jak skrze Písmo svaté, tak skrze události života jejího Syna. Naslouchejme proto Kristu jako Maria:
Naslouchejme jeho Slovu uchovaném v Písmu svatém. Naslouchejme mu v běhu událostí našeho života a snažme se v nich číst poselství Prozřetelnosti. Naslouchejme mu konečně v bližních, zvláště v těch maličkých a chudých, ve vztahu k nimž sám Ježíš po nás požaduje konkrétní lásku. Naslouchejme Kristu a poslechněme jeho hlas – to je hlavní cesta a také jediná, která vede k plné radosti a lásce.
