Zážitek kardinála Hummese
Před několika lety jsem byl přednášejícím na jednom velkém shromáždění brazilských katolíků. Na kongres přijelo asi patnáct tisíc lidí. Pamatuji si, že poslední mši svatou sloužil kardinál Claudio Hummes OFM, jenž se později stal prefektem Kongregace pro klérus v Římě. Jmenován jím byl v roce 2006 a do důchodu odešel v roce 2010. V homilii, kterou pronesl během závěrečné mše kongresu, se s námi podělil o jeden svůj zážitek.
Vyprávěl, že když byl ještě arcibiskupem, měl za sekretářku jednu velmi zralou ženu, která plnila v církvi mnoho úkolů a získala si respekt celé diecéze.
Jednoho dne tato žena odešla a nikdo nevěděl proč. Když ji arcibisup o několik měsíců později potkal, zeptal se jí: „Co se vám stalo? Jak jen jste mohla takhle zmizet a nikomu nic neříct?“
Žena se na něj podívala a řekla: „Už nejsem katolička!“
„Co tím myslíte, že už nejste katolička?“ zeptal se znepokojeně kardinál.
A ona mu odpověděla: „Stala jsem se evangeličkou.“
Kardinál připustil, že ho ta odpověď šokovala.
„Pokud vím, dali jsme vám všechno,“ řekl jí. „Očekávala jste od katolické církve ještě něco víc?“
Ona odpověděla: „Dali jste mi vše kromě jedné věci – nedali jste mi pro můj život Ježíše.“
Kardinál Hummes to řekl na veřejnosti a pokračoval: „Byl jsem úplně v šoku. Tak mě to překvapilo, že jsem se musel zamyslet nad formou své pastorace. Co lidem nabízím? Nabízím jim Ježíše, nebo jen učení o Ježíši?“
O Ježíši jen mluvíme
Rodiče, dáváte svým dětem Ježíše, nebo jim o něm pouze vyprávíte?
Co dáváme my kněží věřícím?
Často se ptám: „Jak je to možné, že i když člověk absolvuje tolik hodin náboženství, nezmění to jeho chování?“ Začínáme se o Bohu učit, ještě když jsme malí, a pokračuje to do dospělosti. V současnosti mohou lidé chodit i na kursy teologie, ale v jejich životě není vidět žádná změna. Je tomu tak proto, že na hodinách náboženství nebo dokonce teologie Ježíše nezakoušíme, jen o něm mluvíme. Poznáváme Boha jen rozumem, nebo i srdcem? Jinými slovy: Víme toho spoustu o Bohu, nebo jsme se s Bohem ve svém životě setkali?
„Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý“ (Žl 34,9). Kdysi mi tento verš zněl divně. Okusit Boha?! Myslel jsem si, že okusit můžete zmrzlinu nebo kus koláče, ale ne Boha!
Okusit Boha
však znamená
zažít ho
ve svém životě.
