Svatý Bernard často vyháněl zlé duchy tak, že posedlému ukázal konsekrovanou hostii. To samé se vypráví i o svatém Janu od Kříže. Například Marii Viches nechtěl zlý duch vůbec dovolit, aby vešla do kostela. Když jí ale svatý Jan podal eucharistii, zcela se uzdravila. O svatém Františku Saleském se zase říká, že podáváním eucharistie uzdravil více než 400 lidí. Mohli bychom pokračovat a uvádět další příklady lidí uzdravených a zbavených zlých duchů silou eucharistie.
Jsou-li všechny svátosti prostředkem duchovního, duševního nebo tělesného uzdravení, platí to zvláštním způsobem o eucharistii. Důvod je každému zřejmý: Ježíš je v ní přítomen tělesně i svým božstvím. Vždyť eucharistie je svátostí lásky. Řadí se – spolu s vtělením a vykoupením – k dalším „bláznovstvím“, kterými nám Ježíš ukazuje, že jeho láska je nekonečná a nepodmíněná.
Uzdravení je výsledkem osobní lásky, kterou k nám Bůh má. Právě proto k němu dochází skrze eucharistii. Před přijímáním opakujeme spolu s knězem slova římského setníka: „Nezasloužím si… ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“
Existují lidé, kteří se neodvažují přistupovat ke svatému přijímání, protože se toho necítí hodni. Kdo ho ale může být hoden? Eucharistii koneckonců nepřijímáme proto, že si ji zasloužíme, ale proto, že jsme nemocní. Žádný nemocný člověk neříká: „K lékaři nepůjdu, protože se necítím dobře.“ Lidé přece chodí k lékaři právě tehdy, když se necítí dobře.
Ani v nejmenším tím nechci říct, že ke sv. přijímání můžeme přistupovat ve stavu smrtelného hříchu. Pak totiž nejen že nejsme hodni eucharistii přijmout, ale jsme duševně nepřipraveni a indisponováni k jejímu přijetí. Tehdy musíme nejdříve přistoupit ke svátosti smíření.
Eucharistie je také zdrojem duševního uzdravení. Často nám chybí odvaha a svazuje nás strach, jsme plni napětí, trpíme osamocením, pociťujeme bolest z minulých zranění nebo kvůli lidem, kteří nám ublížili. Mnozí se však uvolní, když klečí před eucharistií, a zde nacházejí potřebné duševní uzdravení.
Zapomínat nemůžeme ani na uzdravení tělesné. Klasickým příkladem toho, jak eucharistie může působit i na tělo, je francouzská mystička Marta Robinová (1902–1981). Žila padesát let jenom z eucharistického chleba, který přijímala jedenkrát do týdne – k údivu lékařů, neschopných takový jev pochopit.
Eucharistie jistě není magickým obřadem, který nás uzdraví bez našeho přičinění. Je k tomu třeba být otevřen jakékoliv změně. Tím prvním a nejdůležitějším uzdravením, které eucharistie dává, je proměna srdce, aby dokázalo milovat a odpouštět. Je-li eucharistie láskou, logicky musí také k lásce vést.
Uzdravení je výsledkem osobní lásky, kterou k nám Bůh má. Právě proto k němu dochází skrze eucharistii. Před přijímáním opakujeme spolu s knězem slova římského setníka: „Nezasloužím si… ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“
Existují lidé, kteří se neodvažují přistupovat ke svatému přijímání, protože se toho necítí hodni. Kdo ho ale může být hoden? Eucharistii koneckonců nepřijímáme proto, že si ji zasloužíme, ale proto, že jsme nemocní. Žádný nemocný člověk neříká: „K lékaři nepůjdu, protože se necítím dobře.“ Lidé přece chodí k lékaři právě tehdy, když se necítí dobře.
Ani v nejmenším tím nechci říct, že ke sv. přijímání můžeme přistupovat ve stavu smrtelného hříchu. Pak totiž nejen že nejsme hodni eucharistii přijmout, ale jsme duševně nepřipraveni a indisponováni k jejímu přijetí. Tehdy musíme nejdříve přistoupit ke svátosti smíření.
Eucharistie je také zdrojem duševního uzdravení. Často nám chybí odvaha a svazuje nás strach, jsme plni napětí, trpíme osamocením, pociťujeme bolest z minulých zranění nebo kvůli lidem, kteří nám ublížili. Mnozí se však uvolní, když klečí před eucharistií, a zde nacházejí potřebné duševní uzdravení.
Zapomínat nemůžeme ani na uzdravení tělesné. Klasickým příkladem toho, jak eucharistie může působit i na tělo, je francouzská mystička Marta Robinová (1902–1981). Žila padesát let jenom z eucharistického chleba, který přijímala jedenkrát do týdne – k údivu lékařů, neschopných takový jev pochopit.
Eucharistie jistě není magickým obřadem, který nás uzdraví bez našeho přičinění. Je k tomu třeba být otevřen jakékoliv změně. Tím prvním a nejdůležitějším uzdravením, které eucharistie dává, je proměna srdce, aby dokázalo milovat a odpouštět. Je-li eucharistie láskou, logicky musí také k lásce vést.
Se svolením zpracováno z knihy
Eliase Velly: Uzdrav mě, Pane,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
