Narodil jsem se v Brně, v posledním roce první světové války 1918. V krámech prý byly jen kyselé okurky a hořčice. Ale to mi bylo dost fuk – to jsem byl ještě na mléčné stravě. Mám samozřejmě ještě starý rakouský křestní list s císařem pánem a dvouhlavým orlem. Ošklivě se o něm říkalo, že se mu prý ta blbost do jedné nevešla. Ale mocnářství se zachvělo v základech v tušení svého brzkého zániku.
V roce 1930 jsem absolvoval exercicie v Břevnovském klášteře a tam jsem poprvní narazil na Legio angeliku a P. Klementa, hned jsem do ní vstoupil a pak jsem se taky připojil k jejímu skautskému odboru. Jo, vidíte, to jsem zapomněl – skaut já už v té době byl. V té době u mě došlo k jiné změně – začal jsem chodit do emauzského kláštera. Já už nevím, jestli to bylo pod vlivem objevu, který udělali rodiče – zkrátka místo na nedělní gymnaziální mši u Panny Marie Sněžné, kterou celebroval pan kanovník Boháč, se začalo chodit do Emauz. V těch Emauzích to byla naprostá nádhera – já tam byl, jak se říká, pečenej vařenej.
***
Ukázka z knihy: Jiří Reinsberg: Hospodin rozjasnil svou tvář, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad, s jehož svolením úryvek uveřejňujeme.
Delší ukázku z knihy naleznete zde.
