Postřehy františkánského kněze z válečného Allepa v Sýrii.

V naší dramatické, složité a bolestivé situaci
zakoušíme Pánovu přítomnost

24. PROSINCE 2015, VÁNOČNÍ VIGILIE

Zde v Aleppu v Sýrii stále prožíváme velmi únavné chvíle. Pokračuje bombardování a výsledkem je rostoucí počet mrtvých a raněných lidí i zničených domů. Už pětačtyřicátým dnem nemáme elektřinu. Už třetí den nám z kohoutků neteče voda a netušíme, kdy se vody zas dočkáme. Ale právě v této dramatické, složité a bolestivé situaci tím spíš zakoušíme Pánovu přítomnost, která se věrně zračí v Ježíšově lidské tváři: „Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,6–8). Tímto způsobem se Pán pro nás vtělil: vzal na sebe pokorně naše utrpení a hřích.

V tomto scénáři naprostého chaosu, v němž se nachází Sýrie i každý z nás, můžeme zakoušet, že pokoj je dar, který přichází z nebe, v každém okamžiku a každý den. Nabýváme stále více přesvědčení, že tento dar máme ve své únavě přijímat. Jen tak přinese plody v nadějeplném očekávání nového času milosti.

Ve chvílích únavy Panny Marie před porodem jí stál po boku svatý Josef. Později ji spolu s Josefem těšil a podporoval Ježíš. V obtížích, které právě prožíváme, vnímáme, že jsou nám ostatní křesťané nablízku jako údy jediného Pánova mystického těla. Jsou nám útěchou i oporou.

Prosíme o dar radosti a pokoje,
tedy o pravý opak pocitů, jež zde vládnou

27. PROSINCE 2015

Včera a předevčírem jsme ve společenství slavili slavnost smíření. Přišly stovky věřících, kteří následně přistoupili ke svátosti smíření. Dnes ráno jsme byli navštívit nemocné v Nemocnici sv. Ludvíka, kde pracují sestry Zjevení sv. Josefa.

Večer 24. prosince jsme slavili mši a přitom na nás dopadaly bomby. Sedm raket bylo vystřeleno na naši oblast al-Azíza deset minut předtím, než jsme začali sloužit vánoční bohoslužbu. Přesto se celý kostel naplnil lidmi. Velmi jsme se báli o jejich životy, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Společně jsme si připomněli všechny naše zemřelé. Na závěr mše se konalo procesí více než osmdesáti dětí, které se svící v ruce doprovázely Ježíška k jesličkám v jeskyni.

Poté jsme se sešli ve farním sále, abychom si navzájem popřáli. Děti u vstupu do sálu dostávaly sáček plný bonbonů a sušenek. Pochutnali jsme si na zákuscích a naslouchali skautskému sboru, který zazpíval koledy. Jeden kout jsme vyhradili dětem, kde se mohly společně fotografovat Všichni byli velmi spokojeni.

Prosili jsme dítě Ježíše o dar radosti a pokoje, tedy o pravý opak pocitů, jež vládnou v srdcích mnoha lidí v Aleppu – smutek, nepokoj či strach.

 

Syrský františkán, otec Ibrahim Alsabagh, působí ve farnosti sv. Františka v Aleppu. Válkou zmítané město františkáni neopustili  ani v těch nejhorších válečných okamžicích.