Z dopisu Bohuslava Buriana z internačního tábora 24. června 1943.
Poznávám, co je v životě podstatné
… Již 5 měsíců jsem zavřen. Začátky byly těžké, ale jinak to uteklo velice rychle a zvlášť teď to utíká. Tato doba není pro můj život ztracena, naopak zde může člověk tolik získat, jako málokde jinde. A to jak v rozhledu pro život, poznání jasného smyslu života, co je v životě podstatné a hodnotné, tak i pro duši člověka zde získá. Může zde člověk nahlédnout do života hluboce a to vše má vliv na smýšlení a charakter člověka. Myslím a jistě to bylo správné, že každý mladý člověk by to měl prodělat aspoň kratší dobu a nahlížel by správně na život, ne lehkomyslně. Pro každý kněžský život jest tato doba zvlášť důležitá. Žít mezi 120 lidmi na baráku, celkem v lágru 340, mezi lidmi různých povah a názorů zvětší ohromně obzor duševní, všímám-li si toho, a psychologicky může poznat duši člověka. To vše bude pro kněžské povolání věcí jak najitou a účinnou, protože zažitou – z praxe, nemyslíš?
Duchovně zde člověk získá víc než jinde
Sejdeš se zde s různými lidmi. Jsme zde všichni jakoby kamarádi – dělník, úředník, strojník, holič, policajt, doktor práv. S jedním vrchním komisařem, advokátem, dr. Jamerou z Prahy, zvlášť kamarádím a debatujem o náboženství. Zkrátka je to exkurze pro život. A duchovně, dovede-li člověk této doby využít, získá víc než jinde. Mohu říci, že jsem zde mnoho získal za těch pět měsíců, víc než za rok v klášteře. Člověk naučí se opravdu zamilovat si víru v Boha a zakoření, upevní se ve službě Bohu. Jest to doba očisty chyb, pokání a návratu k Bohu. Ve svém rozhodnutí jsem se zde jen utvrdil. A myslím, že síla zde načerpaná bude vydatně pomáhat k tomu, abych byl dobrým knězem, který se dovede zapřít a obětovat. Roznítí se zde člověku touha získat pro Krista co nejvíce duší, které on svou krví vykoupil.
Kolem Velikonoc jsme zde měli vždy večer na kavalcích debatu, kterou jsme nazvali relací „Radia Pod kaštany“ o nejrůznějších věcech života. Mluvil zde školní inspektor Hradecký atd. I mne požádali – na Bílou sobotu jsem jim něco řekl o vzkříšení. Jinak se debatuje též v menších kroužcích. Je to zde slušné, radové, učitelé, doktoři atd.
Nevím, zde mě nepošlou do koncentráku
Teď je nás zde dost, spíme 3–4 na 2 postelích, postele jsou dvě nad sebou. Čekal jsem, že před Velikonocemi půjdu domů, pak za tři měsíce a ono nic, teď čekám, že za půl roku, tj. koncem srpna. Víc je zde málo kdo, nepíchnou-li mne však do koncentráku, na což jsem již často myslel, když jel transport do Osvěnčíma a jinam. Však ono to nějak bode! Všechno pomine, aj to maso v komíně – říkal dědoušek.
Int. Bohuslav Burian
policejní věznice
Brno, Veveří 112
Pod Kaštany
