Víra se předává takříkajíc formou kontaktu, od osoby k osobě, jako se plamen zapaluje od jiného plamene. Křesťané ve své chudobě zasévají sémě tak plodné, že se stává velkým stromem a je schopné naplnit svět plody. (Lumen fidei 37.c)
Asi nás trápí, když někdo z našich nejbližších není zapálen plamenem ani plamínkem mé víry. Ale je dobré věřit víc v sílu Božího plamene, který nemusí být předán právě přes mne, než v mou schopnost zapalovat plamen víry u druhých. Ostatně zasévání Božího slova nemusí přinášet hned užitek. Ale věřit v životaschopnost zasetého je důležité a potřebné. Předání a přijetí víry je vždy proces, do kterého vidíme jen zčásti. Není to jedna dovednost mezi jinými, kterou by si mohl člověk osvojit.
- Vím o něčem, co ve mně nejvíc překáží předávání víry při mých kontaktech s druhými?
- Věřím tomu, že jde při předávání víry v podstatě o „plamen Ducha“, ne o „plamen“ mých schopností?
