SMYSL A VÝZNAM "ZPOVĚDI"

Jestliže přijímáme Boha jako nekončící lásku, která se zjevuje v Ježíši Kristu, pochopíme nutnost stálé vnitřní proměny a očišťování. Láska Boží totiž umožňuje člověku pochopit podstatu každého provinění a nevěrnosti. Naše hříchy nám ale mohou být odpuštěny, protože Ježíš vzal z lásky k nám naše nepravosti na sebe. "Byl proboden pro naše hříchy, rozdrcen pro naše viny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily" (Iz 53,5).

ÚLOHA KNĚZE VE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ
 
Ve svátosti smíření se v přítomnosti kněze zpovídáme Bohu. Kněz je zde pouze viditelným nástrojem milosrdné Boží lásky. Kněz sám hříchy neodpouští!

ZPOVĚĎ POTŘEBUJE ČAS
 
Zápas s vlastním svědomím vyžaduje čas. Hřích totiž mnohdy není snadné rozpoznat. Spěch může způsobit, že se zpověď stane povrchní. Chceme-li jít ke zpovědi, musíme se na ni nejprve připravit: modlit se za ni, prosit Boha o světlo a zpytovat svědomí.





ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ

Duch svatý povzbuzuje každého člověka, aby vniknul "do sebe samotného" a pocítil potřebu návratu k Otci. Zpytování svědomí je dalekosáhlým skutkem v životě jednotlivce: člověk totiž stojí tváří v tvář pravdivému obrazu vlastního života (Jan Pavel II.).

POZNÁNÍ LÁSKY

Příprava na zpověď předpokládá nejprve pravdivé poznání lásky Boží, a až potom svých hříchů a sebe sama. Obrácení začíná tehdy, když si uvědomíme svůj vnitřní nepořádek. Při zpytování svědomí se zaměřujeme na naše skutky, myšlenky a motivace. Za dobré poznání vlastních hříchů se musíme i modlit.

Zpytování svědomí je mnohdy obtížné, protože se dotýká ran, které způsobily naše hříchy. Hřích totiž působí utrpení našemu okolí i nám a odkrývá lidskou křehkost. Poukazuje na to, jak snadno může být člověk zraněn. Hřích život člověka vlastně ničí (Řím 6,23).

Zpytování svědomí zahrnuje náš každodenní život, každou naši činnost. Díky zpytování svědomí můžeme neustále hodnotit rozvoj našeho života.

Neméně důležitým prvkem zpytování svědomí je vědomé připomínání si dobrodiní, které jsme v našem životě obdrželi. Celý lidský život a tedy každý den, je totiž darem Otce. Přestaneme-li Bohu děkovat, jsme ohroženi postojem určité přezíravosti.





POMŮCKY KE ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ

Zpytování svědomí není pouhým vypočítáním našich hříchů. Je modlitbou, kdy v upřímnosti a pravdě stojíme před Bohem. Všechny návody na zpytování budou vždy nedokonalé ve srovnání s otevřením našeho raněného srdce před milujícím Otcem. Když se připravujeme na zpověď, nechme se proto ovlivnit i intuicí vlastního srdce.

NĚKOLIK PODNĚTŮ KE ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ:

"MILUJ Pána, svého BOHA, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou… Miluj svého BLIŽNÍHO jako SÁM SEBE." (Mk 12,30-31).

· První otázky by se měly týkat našeho postoje vůči Bohu.

· Dále zkoumáme postoje a chování vůči bližním: partnerům, rodině, přátelům, rodičům…

· Odpuštění bližním je dalším důležitým krokem. Kdybychom se nechtěli smířit, znamenalo by to, že svých hříchů nelitujeme.

· Ke zpytování svědomí patří též reflexe vztahu k sobě samému, protože z Ježíšových slov vyplývá i nutnost této formy lásky. Je ale třeba rozlišit sebestřednou sobeckou sebelásku od opravdové lásky. Ten, kdo neumí milovat sám sebe, není též schopen lásky ke svému bližnímu.

· Významným hříchem je pýcha, která nás trápí pomyšlením, že nejsme takoví, jakými by nás chtěla mít ona...

· Nezřídka žijeme ve zbytečných obavách o sebe a své bližní. Strachem pak trápíme i ostatní, poněvadž se snažíme ovlivnit to, co na nás nezáleží. Poddávání se strachu je projevem nedostatku důvěry vůči Bohu.





LÍTOST NAD HŘÍCHY A VYZNÁNÍ

Lítost spočívá nejprve v uznání zla a zkázy, které způsobí hřích v nás samých, v bližních a dokonce - jistým způsobem - i v Bohu. Získat odpuštění je možné jenom tehdy, když upřímně uznáváme zlo svých hříchů a vyznáváme je před Bohem.

Naše lítost se projevuje tím, že svěříme zlo hříchu Božímu milosrdenství. Lítost je upřímnou prosbou, aby naše nepravosti Bůh vzal na sebe a aby nás ochránil před následky našich hříchů.

Vyznání hříchů musí být spojeno s upřímným předsevzetím napříště se jich nedopouštět. Rozhodnutí k nápravě není "dodatkem" ke svátosti pokání, ale vyplývá z její podstaty. Zpověď totiž nespočívá na přiznání se k našim slabostem před knězem, vyznání hříchů ukazuje, že jsme se rozhodli s nimi bojovat.



SVÁTOST SMÍŘENÍ JE ZVLÁŠTNÍM MÍSTEM,
KDE ČLOVĚK ZRANĚNÝ VLASTNÍM HŘÍCHEM
MŮŽE ZCELA OTEVŘÍT SVOJE SRDCE
UZDRAVUJÍCÍ SÍLE LÁSKY BOŽÍ;
MÍSTEM, KDE MŮŽE VYPOVĚDĚT V ÚPLNOSTI,
CO HO NEJVÍC BOLÍ A TRÁPÍ.


***

Zpracováno: podle knihy Józefa Augustyna Příprava na svátost smíření, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz


***

Další texty k tématu zpověď naleznete zde