„Mudrcové“ symbolizují vnitřní dynamiku sebepřekračování
Ve hvězdě, která se objevila nad Betlémem, se dalo spatřovat poselství naděje. Ale jak přimět lidi k tomu, aby se vydali na cestu? Na cestu se vydají jen lidé lidé vnitřního neklidu, lidé naděje, kteří vyhlížejí pravou hvězdu spásy.
Muži, o nichž hovoří Matouš ve svém evangeliu, nebyli jen hvězdopravci. Byli to „mudrcové“. Symbolizují vnitřní dynamiku sebepřekračování toho či onoho náboženství, což znamená hledání pravdy, hledání pravého Boha a tím zároveň filozofii v původním smyslu.
Moudrost tak ozdravuje i poselství „vědy“: racionalita tohoto poselství nezůstala vězet v pouhém vědění, ale hledala porozumění celku a dovedla tak rozum k jeho nejvyšším možnostem.
Hledači pravdy
Můžeme získat určitou představu o tom, jaké pohnutky vedly tyto muže k tomu, aby se vydali na cestu za novorozeným „židovským králem“. Právem můžeme říci, že na nich vidíme, jak náboženství směřují ke Kristu a jak i věda překračuje sebe samu směrem k němu.
Připojují se jaksi k družině Abraháma, který reaguje na Boží volání a vydává se na cestu. A jiným způsobem jsou blízcí i Sokratovi a jeho tázání nad rámec daného náboženství, po větší pravdě. V tomto smyslu jsou tyto postavy předchůdci, připravovateli cesty, hledači pravdy, a týkají se všech dob.
